BARTOŠ František Michálek 5.4.1889-12.5.1972

Z Personal
František Michálek BARTOŠ
Narození 5.4.1889
Místo narození Rychnov nad Kněžnou
Úmrtí 12.5.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání

53- Historik

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

BARTOŠ, František Michálek, * 5. 4. 1889 Rychnov nad Kněžnou, † 12. 5. 1972 Praha, historik, pedagog

Otec Jan B. (1851–1894) vystudoval právnickou fakultu a působil ve státní službě. Dosáhl hodnosti c. k. okresního hejtmana se sídlem v Rychnově, kde ve věku 43 let zemřel. O malého B. a jeho tři sourozence pečovala matka Anna B. rozená Řepková (1860–1934). Přestěhovala se s dětmi ke svým rodičům do Turnova, kde také B. získal základní vzdělání. Ve studiích pokračoval od 1900 na mladoboleslavském gymnáziu. Tam probudil jeho zájem o dějiny profesor František Bareš. Vyšší gymnázium od 1905 navštěvoval v Praze, kam se matka přechodně přestěhovala, aby umožnila studovat všem třem synům. Odchodem do Prahy započal B. duchovní přerod. Jako chovanec arcibiskupského konviktu patřil k věrným přívržencům katolictví. V pražském prostředí se však setkal s moderními proudy biblické kritiky, které ho sblížily s protestantismem. Tento vývoj podporoval i B. celoživotní obdiv k Tomáši G. Masarykovi. 1908–11 studoval na filozofické fakultě české univerzity obory historie a zeměpis. K jeho učitelům patřil krátce Jaroslav Goll, nejvíce ho však ovlivnil Václav Novotný, který zaměřil jeho pozornost k dějinám husitství. Už jako student měl výhrady k Josefu Pekařovi a stal se jeho celoživotním oponentem. V průběhu studia se utvářel jako osobnost širokých zájmů, působil v řadě spolků, zajímal se o politiku a nevyhýbal se veřejným polemikám. 1912 získal na pražské univerzitě doktorát filozofie. 1911–13 studoval s přestávkami v německém Freiburku u Heinricha Finkeho, který jako přední znalec pramenů k církevním dějinám z doby kostnického koncilu přiblížil B. širší souvislosti husitského hnutí. B. od něho dostal nabídku ke spolupráci, rozhodl se však 1914 vrátit do Prahy s nadějí, že získá místo v Národním muzeu při pořádání katalogu rukopisů. Tuto práci později završil vydáním dvoudílného Soupisu rukopisů Národního muzea v Praze (1. díl 1926, 2. díl 1927). Zaměstnán zde však byl jen jako smluvní síla a existenci si musel zajistit 1915–31 výukou na středních školách. 31. 10. 1916 se oženil s Jarmilou Michálkovou (1888–1969). Jejich manželství bylo bezdětné. V průběhu první světové války pokračoval v práci o Jakoubkovi ze Stříbra, studoval dílo B. Řehoře a psal většinou drobnější popularizační práce do Zlaté Prahy, Lumíra, Kmene a odborné referáty do Muzejníku. Po vzniku ČSR vystoupil definitivně z katolické církve a 1919 byl přijat do Českobratrské církve evangelické, kde se stal jedním z představitelů tzv. svobodného protestantismu. Současně se prohloubily jeho spory s předními představiteli české historiografie v čele s Josefem Pekařem. B. neuspěl 1919/20 se svou snahou o habilitaci na Filozofické fakultě UK. Volbou témat i způsobem zpracování se stále výrazněji profiloval jako protestantský historik. Získal tím nové publikační možnosti v nakladatelství Kalich a v časopise Kostnické jiskry i příležitost uplatnit se na Husově československé evangelické bohoslovecké fakultě, kde se 1922 stal docentem českých dějin. Tato fakulta však nebyla součástí Karlovy univerzity, a proto se pokusil 1927, opět neúspěšně, o habilitaci na filozofické fakultě. Po této zkušenosti se rozhodl pro vysokoškolskou pedagogickou kariéru na Husově fakultě. 1931 zde byl jmenován mimořádným a 1937 řádným profesorem českých dějin. Vychoval několik generací církevních historiků, jeho žáky byli např. Miloslav Kaňák a Zdeněk Trtík. Badatelsky zůstal věrný převážně husitské problematice. Zabýval se Janem Husem, Janem Žižkou, Janem Milíčem, Jeronýmem Pražským a dalšími významnými osobnostmi včetně jejich literární činnosti a ohlasu jejich díla v cizině. Chronologicky vybočovaly z řady jeho prací soustředěných k husitství zejména recenze a polemiky, jako třeba kritika Františka Mareše za pokus obhájit pravost Rukopisů (Královédvorského a Zelenohorského). Úroveň B. prací byla hodnocena různě, jedni mu vyčítali jednostrannost v závěrech a roztříštěnost ve výkladu, druzí oceňovali precizní zpracování edic i soupisů a schopnost detailní analýzy. K syntetickému zpracování husitství přistoupil až v letech nacistické okupace. Žil tehdy sice v ústraní, vzhledem ke svým odborným názorům i občanským postojům však byl v ohrožení. Výsledky B. válečné badatelské činnosti vyšly až po 1945: Čechy v době Husově 1378–1415 (1947), Husitská revoluce I. Doba Žižkova 1415–1426 (1965), Husitská revoluce II. Vláda Bratrstva a její pád 1426–1437 (1966). Po únoru 1948 přešel B. jako dlouholetý člen sociální demokracie do KSČ. Už na podzim 1950 však tuto stranu opustil. Nikdy se nevzdal obhajoby T. G. Masaryka. V 50. letech, zejména 1950–52, se nevyhnul vážným politickým obtížím. Přesto však až do 1960 učil na Husově, od 1950 Komenského bohoslovecké fakultě a od 1953 publikoval příležitostně v Historickém sborníku a v evangelickém tisku. V 60. letech se vrátil ke starším výzkumům a uveřejnil články i rozsáhlejší díla. S Pavlem Spunarem vydal kupříkladu Literární činnost M. Jana Husi a M. Jeronýma Pražského (1965). Za dokončení Husitské revoluce získal několik domácích ocenění a byl jmenován dopisujícím členem londýnské Royal Historical Society, 1968 obdržel zlatou plaketu Františka Palackého. Svůj život a dílo popsal v knize Vzpomínky husitského pracovníka (1970). Část B. obsáhlého díla nebyla doposud uveřejněna a je možno ho studovat v pozůstalosti.

D: soupisy díla in: Světci a kacíři 1949 (z let 1910–48); Ze zápasů české reformace 1959 (z let 1949–59); Mediaevalia Bohemica 1969 (z let 1959–69).

L: SDLČ, s. 749n.; B. Nepovím, 60 let prof. F. M. B., in: Kostnické jiskry, 1949, č. 14; A. Císařová-Kolářová, Dr. F. M. B. sedmdesátníkem, in: Jednota bratrská, 1959, č. 5; M. Kaňák, Pozdrav k jubileu, in: Český zápas, 1964, č. 14; J. Lejdar, Památce husitského pracovníka, in: Kostnické jiskry, 1972¸ č. 19; A. Molnár, Za prof. F. M. B., in: tamtéž, 1972, č. 19; R. Horský, Velký historik husitství zemřel, in: Český zápas, 1972, č. 21; I. Hlaváček, F. M. B. zemřel, in: JSH, 1973, č. 1; Kutnar, s. 262n.; R. Říčan, Šedesátiny prof. F. M. B., in: Kostnické jiskry, 1949, č. 14; J. Smolík, Učitelé pražské fakulty F. M. B. a R. Říčan, in: Křesťanská revue, 1989, č. 4; 75 let Evangelické bohoslovecké fakulty v Praze, 1994; LČL 1, s. 143n.; SČF, s. 23; Tomeš 1, s. 50.

P: ANM Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jaroslav Hrdlička, Pavla Vošahlíková