BARTOLOMĚJ z Chlumce Klaret ?1320-?1370

Z Personal
Klaret BARTOLOMĚJ z Chlumce
Narození kolem 1320
Místo narození Chlumec nad Cidlinou
Úmrtí kolem 1370
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 2, Praha 2005, s. 233-234

BARTOLOMĚJ z Chlumce, řečený Klaret (též BARTHOLOMAEUS de Solencia; Claretus), * ? kolem 1320 Chlumec nad Cidlinou, † kolem 1370 Praha, autor a redaktor slovníků

Autor veršovaných latinsko-českých slovníků z doby vlády Karla IV. Otázka jeho fyzické totožnosti nebyla dosud jednoznačně určena. Zřejmě mylný je starší názor, že B. byl boleslavským arcijáhnem, pražským kanovníkem, kaplanem a lékařem Arnošta z Pardubic, případně též Arnoštovým synem. Pravděpodobnější hypotéza uvádí, že se B. narodil v Chlumci nad Cidlinou jako syn neznámého kněze a měl bratra Mariana (kterému věnoval své nejstarší spisy). Základního školního vzdělání nabyl pravděpodobně v klášterní škole v Opatovicích, kde získal i nižší svěcení a před 1348 v téže škole působil jako učitel. Tam také složil své první spisy. Pravděpodobně opat Hroznata upozornil na schopného učitele a spisovatele arcibiskupa Arnošta z Pardubic a Karla IV. a opatřil mu církevní beneficium k zajištění finanční výpomoci pro další studium. B. získal 26. 2. 1348 oltářnictví oltáře sv. Markéty v Chotěborkách u Dvora Králové. Na základě dispensu z roku 1353 vstoupil na pražskou univerzitu, nenastoupil však duchovní dráhu, ale nadále vyučoval, snad jako školmistr svatovítské školy v Praze. Tam navázal kontakty s předními osobnostmi, s nimiž nadále spolupracoval při tvorbě svého hlavního díla. B. je autorem, případně mu jsou připisovány: naučný spis Medikaminář (Medicaminarius), zveršovaná látka učebnice Regimen scholae Salernitae, nauka o zdravém způsobu života, péči o zdraví, lécích a léčení, Komplexionář (Complexionarius) pojednávající o čtyřech živlech, z nichž se odvozují lidské temperamenty, Astronomiář (Astronomicus) o vlivu planet a nebeských jevů na lidské životy, se samostatným pokračováním Druhá kniha o přírodě (Secundus liber de naturalibus). V Praze vznikl Vokabulář gramatický (Vocabularius), obsahující ve verších základní terminologii hlavních školních předmětů pro studenty, Bohemář (Bohemarius), spis určený pokročilejším studentům a podávající poučení o tom, jak si odpovídají latinské a české názvy v různých vědních i praktických oborech. Nejrozsáhlejším slovníkem je Glosář, též Poklad chudých (Glossarius), latinsko-české veršované dílo o 2 688 hexametrech uvádějící v 55 kapitolách téměř 7 000 latinsko-českých dvojic základních pojmů soudobého obecného a odborného jazyka, pro něž shromažďovali materiál a poskytovali informace přední odborníci Karlovy doby (Karel IV., pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimě, opatovický opat Neplach, císařův lékař M. Havel ze Strahova, pařížský licenciát a vyšehradský kanovník Sulek Rackův z Libuše, aj.). Slovník byl napsán mezi lety 1359–64. Další díla, Kniha hádanek (Enigmaticus) a Vzorník exempel různých autorů (Exemplarius auctorum) pro poučení žáků, jsou důležitým zdrojem informací pro folkloristiku. Ve Fyziologické zahrádce (Ortulus phizologye), která měla být věnována živočichům a rostlinám, zpracoval pouze pojednání o ptácích. Glosářem, jehož jeden z osmi oddílů zvaný O částech lidského těla (De membris) byl souhrnem tehdejších anatomických termínů, se B. zapsal rovněž do dějin medicíny. Obsahuje 284 anatomických výrazů, mezi nimiž jsou dodnes používané termíny, ale i slova, která tehdy označovala jiné části těla. Význam některých termínů dnes již není možné určit. Množství výrazů, které Klaret používal v jiné souvislosti než jeho současníci, nasvědčuje tomu, že anatomickou terminologii znal spíše zprostředkovaně, než jako lékař (což mj. svědčí proti jeho ztotožnění s arcibiskupovým lékařem).

D: edice: V. Flajšhans, Klaret a jeho družina, 1–2, 1926, 1928; B. Ryba, K rukopisným latinsko-českým slovníkům ostřihomským, in: Listy filologické 75, 1951, s. 99n., 115n.; F. Peachy, Clareti enigmata. The Latin Riddles of Claret, California 1957.

L: V. Flajšhans, Klaret, in: Listy filologické 50, 1923, s. 232n.; týž, Klaretovy hádanky, in: Sborník J. Máchalovi, 1925, s. 298; F. M. Bartoš, Claretus de Solentia a Petrus Clarificator, in: Listy filologické 60, 1933, s. 153n.; B. Ryba, Klaretovo autorství Enigmatiku, in: tamtéž 64, 1937, s. 266n.; týž, Nové jméno mistra Klareta, in: Věstník KČSN, tř. filoz.-hist.-filol., 1943, č. 5; M. Blahynka, Poznámky k výkladu Klaretova Enigmatiku, in: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, Jazyk a literatura 2, 1955, s. 262n.; A. Vidmanová, Prolegomena k latinským spisům Mistra Klareta, in: Listy filologické 101, 1978, s. 193n.; táž, Mistr Klaret a jeho spisy, in: tamtéž 103, 1980, s. 213n., přetištěno in: Laborintus, Latinská literatura středověkých Čech, 1994, s. 150n.; táž, Karel IV. a latinská literatura v Čechách, in: Karolus Quartus, 1984, s. 297n.; M. Říhová, Několik poznámek k M. Klaretovi a k výrazům užívaným v anatomii v době Karla IV., in: ČLČ 118, 1979, s. 786n.; E. Michálek, Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících, 1989; P. Spunar, Repertorium auctorum Bohemorum provectum idearum post Universitatem Pragensem conditam illustrans, Wratislaviae etc. 1985, s. 146n. (včetně soupisu rukopisů a podrobné bibliografie); J. Nechutová, Latinská literatura českého středověku do roku 1400, 2000, s. 152n.; LČL 2/2, s. 696n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová