BARVÍK Miroslav 14.9.1919-2.3.1998

Z Personal
Miroslav BARVÍK
Narození 14.9.1919
Místo narození Lužice u Hodonína
Úmrtí 2.3.1998
Místo úmrtí Brno
Povolání

77- Hudební skladatel 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

61- Pedagog

BARVÍK, Miroslav, * 14. 9. 1919 Lužice u Hodonína, † 2. 3. 1998 Brno, skladatel, hudební publicista, pedagog

Studoval na hodonínské reálce 1930–37, poté 1937–42 skladbu u Václava Kaprála a dirigování u Quida Arnoldiho na brněnské konzervatoři. Ve studiu skladby pokračoval 1942 až 1944 jako soukromý žák Vítězslava Nováka, 1946–48 u Jaroslava Řídkého na mistrovské škole pražské konzervatoře. Zároveň studoval hudební vědu a estetiku u Vladimíra Helferta (1938–39) a po válce u Jana Racka, Bohumíra Štědroně a Mirko Nováka. 1942–45 vyučoval na Ústavu hudby a zpěvu v Ostravě, krátce byl kulturním referentem v Brušperku a oblastním inspektorem hudebních škol, 1945–47 působil jako pedagog a tajemník brněnské konzervatoře. Po příchodu do Prahy 1948 se angažoval v mnoha funkcích, např. jako referent hudebního oddělení ministerstva informací, referent pro umění Ústředního akčního výboru Národní fronty a od 1949 generální tajemník Svazu československých skladatelů. Dále působil jako lektor na Pedagogické fakultě UK, 1948 až 1966 na pražské konzervatoři, do 1956 byl vedoucím hudebního oddělení Státního výboru pro věci umění ministerstva kultury a od 1960 referentem ministerstva školství a kultury. 1949–57 byl kritikem časopisu Hudební rozhledy a 1949–53 jeho vedoucím redaktorem. Jako referent přispíval také do Lidových novin (1949), Literárních novin (1956–57), Tempa, Tvorby aj. 1960 se stal uměleckým ředitelem Státního divadla v Brně, z funkce byl odvolán z politických důvodů 1970. V kompozici vyšel stylově z okruhu brněnských skladatelů (Václav Kaprál) a ze školy Vítězslava Nováka, byl ovlivněn Leošem Janáčkem a jihomoravskou lidovou tradicí. Jádrem jeho tvorby, jejíž převážná část vznikla 1939–53, je dílo vokální (cykly, sbory, písně masové, vojenské, úpravy lidových písní). V polovině 60. let přestal komponovat a zaměřil se na popularizaci a editorskou činnost. Napsal řadu metodických a popularizačních publikací a studií, natočil několik rozhlasových cyklů, např. Večerní hovory o hudbě, od 1981 Nedělní hovory a Obrázky z dějin hudby pro každého. Vydal několik Janáčkových skladeb (např. kritické vydání partitury Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v edici Peters). Po válce se angažoval pro myšlenky dogmatického socialismu, ke změně politického názoru u něj došlo po sovětské invazi v srpnu 1968.

D: soupis skladeb in: HS 1, s. 60n.

L: tamtéž; Č. Gardavský (ed.), Skladatelé dneška, 1961, s. 32n.; Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 18n.; Slezsko 11, s. 14n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Hana Adámková-Heidrová