BATĚK Alexandr Sommer 15.6.1874-6.4.1944

Z Personal
Alexandr Sommer BATĚK
Narození 15.6.1874
Místo narození Prádlo u Nepomuku
Úmrtí 6.4.1944
Místo úmrtí Praha
Povolání

3- Chemik nebo alchymista 63- Spisovatel

67- Nakladatel nebo vydavatel

BATĚK, Alexandr Sommer, * 15. 6. 1874 Prádlo u Nepomuku, † 6. 4. 1944 Praha, chemik, popularizátor přírodních věd, myslitel, pedagog

Syn z rodiny venkovského učitele, 1893 maturoval na klasickém Akademickém gymnáziu v Praze. Po jednoroční vojenské službě studoval 1894–98 zprvu matematiku a fyziku, od druhého ročníku pod vlivem přednášek B. Raýmana chemii u profesora B. Braunera na filozofické fakultě české univerzity v Praze (1899 PhDr. na základě práce Revize atomové váhy ceria, knižně 1903), poslouchal rovněž filozofii u T. G. Masaryka, srovnávací jazykovědu u J. Zubatého, orientalistiku u R. Dvořáka. Na základě Braunerova doporučení strávil zimní semestr 1899 v Londýně u prof. Ramsaye a po studijním pobytu v anglických chemických laboratořích byl v letním semestru 1900 v Paříži u prof. Moissana, Becquerela a Berthelota. 1900–02 působil jako prefekt Strakovy akademie a současně jako spolupracovník předčasně zemřelého O. Šulce, zakladatele české fyzikální chemie, v jeho soukromé laboratoři. Po Šulcově smrti se stal krátce asistentem prof. K. Preise na české technice. 1902–03 vyučoval jako suplent chemii a fyziku na reálce v Jičíně, 1903–12 byl profesorem chemie na Vyšší průmyslové škole v Plzni, 1912–32 vedl chemické oddělení Vyšší průmyslové školy v Praze na Betlémském náměstí. B. dvojí pokus o habilitaci byl zamítnut. Za války byl mobilizován do vojenských chemických laboratoří ve Vídni. Člen české luteránské církve a realistické, od 1920 socialistické (národně socialistické) strany. Jméno Sommer bylo rodné jméno jeho matky, které v reformačním duchu přijal jako druhé jméno křestní, psával se též Sommer-Batěk. Zemřel ve své vilce v Liboci na selhání srdce.

B. bibliografie obsahuje více než 200 titulů. Přes extenzivní zájmy, kdy mnohdy diletantsky zasahoval do řady oblastí vědeckých i mysticko-iracionálních, obsahovalo jeho dílo pozoruhodné podněty. 1900 byl vyzván O. Šulcem k opravě českého chemického názvosloví a vypracoval soudobou terminologii podvojných sloučenin, do definitivního tvaru ji dovedl jeho přítel ze studií E. Votoček (přijato 1914, schváleno po vzniku ČSR). B. byl průkopníkem eletrochemie (Elektroměr v acidimetrii, 1901), autorem studií O působení kysličníku siřičitého na zásadité sírany vzácných zemin (1902), Dělení thoria od ceriálních zemin (Berlín 1905), Difúze a její využití (habilitace, 1922–23), o odpadních vodách z kliháren a továren na umělá hnojiva a o okysličenosti vod (obě 1914). Mimoto se zabýval i didaktikou chemie (Pokusná chemie prostonárodní s výkladem teoretickým, 1902, Chemie v příkladech, 1907), dějinami chemie (Chemie starých Indů, 1904, Jatrochemie, 1913, Chemické vynálezy a objevy, 1930). Byl autorem učebnice chemické technologie (1910) a anorganické chemie (1913–14) pro průmyslové školy, výkladové sbírky chemických vzorců (1923) a chemických rovnic (1927), propagoval Mendělejevovu periodickou soustavu, darwinismus, eubiotiku, abstinentství, nekuřáctví, vegetariánství a nudismus jako základ správné životosprávy. Přednášky vycházely tiskem ve zvláštní knižnici. Založil lidovýchovné sdružení, hlásící se k Masarykovu, Tolstého a Gándhího učení. Ač byl ovlivněn anglosaským modelem edukace a inspirovaly jej reformy J. Deweye, dospěl v meziválečném období na teosofické pozice, jeho dějiny mystiky, magie a starověkých mystérií vynikaly amatérismem a nekritičností výkladu. Byl členem vedení České teosofické jednoty a zastupoval ČSR v Antroposofické společnosti R. Steinera. Hodnotu si však uchoval jeho sociálně myslitelský odkaz. Vedle P. Moudré a J. Wurmové patřil k organizátorům českého pacifismu. Angažoval se v české provincii Armády spásy a vyvíjel úsilí o překonání sociálních následků války. B. časopisecké podniky byly epizodické, beletristické pokusy nezdařilé a snaha o univerzálně použitelné (neoglyfické) písmo vyzněla naprázdno. Význam měly vzpomínky Jak jsem padesát let žil a pracoval (1925). Velké práce z posledního tvůrčího období zůstaly v rukopise.

L: A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 22; J. Baborovský, A. S. B., in: Naše věda 24, 1946, s. 215; F. Petrů – B. Hájek, A. S. B., in: Přírodní vědy ve škole 5, 1955, s. 372n.; OSN 28, s. 90; OSND 1/1, s. 480; ČBS, s. 30; Tomeš 1, s. 57n.

P: SÚA Praha (s inventářem); Archiv města Plzně (korespondence); Archiv NM Praha (společenské aktivity).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera