BATLIČKA Otakar 12.3.1895-13.2.1942

Z Personal
Otakar BATLIČKA
Narození 12.3.1895
Místo narození Praha
Úmrtí 13.2.1942
Místo úmrtí Mauthausen (Rakousko)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 278

BATLIČKA, Otakar, * 12. 3. 1895 Praha, † 13. 2. 1942 Mauthausen (Rakousko), úředník, cestovatel, spisovatel, odbojový pracovník

Pocházel z úřednické rodiny bydlící v pražském Podskalí. V dětství ztratil matku. 1906 počal studovat gymnázium v Praze Na Smetance. 1909 se jako čtrnáctiletý tercián spontánně rozhodl odjet do ciziny. Za měsíc po svém zmizení se ohlásil z Argentiny. Světem se protloukal dalších devět let a na živobytí si vydělával příležitostnými pracemi. Byl gaučem v Argentině, potápěčem v Riu de Janeiru, rybářem na Amazonce, plavčíkem, kormidelníkem, telegrafistou, boxerem, zlatokopem, honákem na ovčích farmách, obchodníkem se známkami, řidičem metra i průvodčím v tramvaji. Ve svých patnácti letech se 1910 přidal k polské výpravě vyměřující trasu železnice v nitru pralesa západobrazilského státu Mato Grosso. 1914 pobyl krátce v Mexiku, a již téhož roku se vrátil do argentinského Buenos Aires. Procestoval takřka celou Jižní Ameriku, pobyl ve Skotsku, v Anglii, v Alexandrii, na kanadském Labradoru, v senegalském Dakaru, na Havajských ostrovech, v Austrálii, jako policista v Šanghaji, prošel i Spojené státy americké. Na svých cestách se naučil řadu jazyků, hovořil anglicky, německy, francouzsky, španělsky, portugalsky, indiánskou řečí guaraní, severskými jazyky. Byl také znamenitým střelcem. 1918 se vrátil do ČSR a stal se úředníkem Elektrických podniků. Krátce nato podnikl novou cestu kolem světa, od 1920 se hodlal natrvalo usadit v Praze. Přestěhoval se nedaleko svého rodiště do bytu v nových úřednických domech v Čiklově ulici v Nuslích (posmrtně tam umístěna jeho pamětní deska). 1930 otevřel bezplatné kursy radiotelegrafie pro mládež. Pracoval také jako noční hlídač, byl průvodcem cizinců, průvodčím pražských tramvají i řidičem, založil boxerskou školu. 1922 podnikl novou cestu kolem světa. 1938–41 přispíval povídkami, jichž napsal více než sto osmdesát, do časopisu Mladý hlasatel. Zpracovával v nich z autopsie čerpané dobrodružné příběhy odehrávající se v exotickém prostředí dalekého světa. Také ve svém prvním a jediném románovém cestopise pro mládež Rájem i peklem (1940) ztvárňoval příběhy tak, aby v čtenářích utužovaly mužné ctnosti. Jeho dílo se stalo oblíbenou četbou několika generací. B. byl rovněž jedním z prvních českých radioamatérů-radiotelegrafistů. Znalost tohoto oboru ho přivedla za okupace do protifašistické skupiny podzemní organizace Obrana národa Východ. Radiovým spojením udržoval důležitý kontakt především s exilovou vládou, zprávy vysílal ze svého bytu. Koncem roku 1941 byl zatčen, vězněn nejprve na Pankráci, pak v Mauthausenu a „na útěku zastřelen“. Posmrtně vyšly dva výbory z B. povídek Na vlně 57 metrů (1957, uspořádali B. Jírek a P. Sadecký), Tábor ztracených (1970, v úpravě B. Jírka). Byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam.

L: J. Kunc, Kdy zemřeli? Od 1937–1962, 1962, s. 13; I. Barteček, Cestovatelé z českých zemí v Latinské Americe, 2001; LČL 1, s. 158n. (kde další literatura); J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo. Naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 55n.; Tomeš 1, s. 58.

P: Biografický archiv ÚČL.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová