BAUER Jaroslav 5.4.1924-4.1.1969

Z Personal
Jaroslav BAUER
Narození 5.4.1924
Místo narození Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem
Úmrtí 4.1.1969
Místo úmrtí Brno
Povolání 55- Jazykovědec

BAUER, Jaroslav, * 5. 4. 1924 Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem, † 4. 1. 1969 Brno, jazykovědec, pedagog

Pocházel z rodiny drobného živnostníka. Bratr Miroslav B. (1921–1984) byl elektrotechnikem a vysokoškolským profesorem. Středoškolské studium absolvoval B. na Prvním reálném gymnáziu v Brně. Během studií na Filozofické fakultě MU (1945–49), oborů čeština a ruština, a potom jako vědecký aspirant pro obor slovanské syntaxe získal vynikající školení v bohemistice, slavistice a v indoevropeistice u Josefa Kurze, Adolfa Kellnera, Františka Trávníčka a Václava Machka. Velký teoreticko-metodologický vliv na něj měl Bohuslav Havránek. 1955 obhájil B. kandidátskou disertaci s názvem Staročeské souvětí, 1958 byl jmenován docentem a 1966 profesorem srovnávací slovanské jazykovědy na Filozofické fakultě UJEP v Brně. Trvalého mezinárodního významu dosáhl moderními výzkumy a studiemi vývojových procesů v oblasti větné a souvětné syntaxe slovanských jazyků. Tyto výzkumy měla završit velká práce věnovaná syntetické historickosrovnávací skladbě. Z plánů zůstaly bohužel jen dílčí studie. B. napsal desítky statí hlavně materiálových, metodologických, o vlivu řečtiny, latiny a církevní slovanštiny, o metodách rekonstrukce praslovanské syntaxe, o původu a vývoji spojek a o vývoji výrazných souvětných typů v ruštině, polštině, lužické srbštině v konfrontaci s češtinou. Články spolu s monumentální monografií Vývoj českého souvětí představují promyšlený a ucelený koncept realizace zmíněného projektu. Pro všechny B. práce je typické, že v nich daný problém zpracovával do hloubky a v co nejširších souvislostech, takže pro danou dobu skýtají závěry definitivní. Historickosrovnávací výzkumy, dovedené nejednou až do současnosti, umožnily B. podílet se na vzniku několika praktických mluvnic a učebnicových příruček. Využil i nově shromážděného materiálu a uplatnil své znalosti ostatních slovanských jazyků – podílel se na zpracování spojkových hesel pro slovník staropolský, staroslověnský a staročeský.

B. byl vynikajícím představitelem naší lingvistiky, jedinečným badatelem v české a slovanské syntaxi, vedoucí osobností brněnské syntaktické školy. Plnil významnou úlohu i na poli vědeckoorganizačním. Byl vědeckým sekretářem Mezinárodní gramatické komise při Mezinárodním komitétu slavistů (1960–69) a iniciátorem mezinárodních syntaktických sympozií v Brně.

D: soupis in: SPFFBU, A 17, 1969, s. 11n.; výběr: Vývoj českého souvětí, 1960; Otázky slovanské syntaxe I a II, 1962 a 1968 (hlavní redaktor); Syntactica slavica, 1972 (souhrn B. studií a článků publikovaných doma i v zahraničí); s A. Lamprechtem a D. Šlosarem, Vývoj mluvnického systému českého jazyka, 1965 (skriptum); s M. Greplem, Skladba spisovné češtiny, 1965 (skriptum), 1972 (knižně); s R. Mrázkem a St. Žažou, Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy II, 1966; Školní mluvnice ruského jazyka, 1968.

L: nekrology: J. Balhar, Za univ. prof. dr. J. B., in: Slezský sborník 67, 1969, s. 264n.; M. Grepl, Za prof. J. B., in: Slovo a slovesnost 30, 1969, s. 93n.

P: Archiv MU Brno.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miroslav Grepl