BAUER Leopold 1.9.1872-7.10.1938

Z Personal
Leopold BAUER
Narození 1.9.1872
Místo narození Krnov
Úmrtí 7.10.1938
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 284-285
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40478

BAUER, Leopold, * 1. 9. 1872 Krnov, † 7. 10. 1938 Vídeň (Rakousko), architekt, teoretik architektury, návrhář

Otec byl majitelem hostince U Bílého koníčka, kde se soustřeďoval krnovský hudební a divadelní život. 1883–88 navštěvoval reálku v Krnově a 1888–91 stavební oddělení Státní německé průmyslové školy v Brně. Po maturitě absolvoval praxi v Toruni, Gdaňsku a Düsseldorfu. 1893–96 studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Karla von Hasenauera a po jeho smrti u Otto Wagnera, v jehož ateliéru zároveň pracoval. 1894 získal Peinovu cenu a zlatou dvorní cenu, 1895 Hansenovu cenu a Schwendeweinovo stipendium. 1896 cestoval po Itálii, o rok později podnikl studijní cestu po Německu a Francii. Od konce 90. let publikoval teoretické texty, považované již tehdy odbornou veřejností za první reflexe moderny. Současně navrhoval nábytek, sklo ve spolupráci se sklárnou Johann Lötz Witwe v Klášterském Mlýně a koberce pro textilní firmy Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou a Backhausen und Söhne ve Vídni. Pro město Krnov vypracoval 1899–1900 návrh radnice, který představuje jeden z prvních výrazných projevů středoevropské moderny. Od 1900 byl řádným členem Wiener Secession a 1902 odpovědným redaktorem jejího časopisu Ver sacrum, kde se uplatnil také jako grafik. Úspěšně se zúčastnil soutěže v Darmstadtu projektem Domu milovníka umění. Ve dvou stavbách evropského významu, brněnské Reissigově vile a Kurzově vile v Krnově, uplatnil B. principy anglického halového domu. Po 1905 se odklonil od modernismu směrem k modernímu historismu, rozešel se s Wiener Secession a 1910 vystoupil ze Spolku rakouských architektů. Své kritické postoje k racionalistické koncepci architektury (především Otto Wagnera) a k antihistorismu moderny publikoval. 1913 byl přes protesty profesorského kolegia i studentů jmenován profesorem Akademie výtvarných umění ve Vídni, 1919 byl na vlastní žádost z profesorské funkce uvolněn a školu poté opustil. V témž roce vydal knihu Zdravě bydlet a radostně pracovat, která měla přispět k řešení kritické sociální situace poválečného Rakouska výstavbou satelitních zahradních měst kolem nových továren a změnou životního stylu dělníků. Spíše klasicizující polohu B. historismu vystřídala ve 20. letech expresionistická tvorba s odkazy na gotické formy, již nejlépe zastupuje opavský obchodní dům Breda & Weinstein. Zájem o sociální souvislosti architektury přivedl B. k účasti na komunální výstavbě v periodě „rudé Vídně“. Jeho dílo se uzavřelo shrnující syntézou modernistických východisek a esenciálních principů historické architektury v opavském kostele sv. Hedviky. B. se podstatně podílel na uplatnění časné moderny v architektuře a užitém umění i v teoretickém a programovém myšlení. Ovlivnil slezskou architekturu 20. století a zároveň po celý život patřil k významným, byť kontroverzním kulturním osobnostem Vídně.

D: pánský pokoj ve vile R. Larische v Krnově, 1900; vila dr. K. Reissiga v Brně-Pisárkách, 1901–03; přestavba rodinného domu F. Kurze v Krnově, 1902 (nedochoval se); přestavba domu M. Spauna v Klášterském Mlýně (Rejštejn u Klatov), 1903–04; dům R. Kralika ve Vimperku, 1904–05; přestavba zámku S. Haupta ve Zlíně, 1904–05; přestavba Wenzelidesova zámku v Linhartovech u Bruntálu, 1905–07; obchodní a nájemní dům S. Haupta v Brně, 1906; zámeček E. von Proskowetze v Kvasicích u Kroměříže, 1906–09; přestavba vily G. Kandlera v Krnově, 1907; vila E. Seidla ve Ždánicích u Hodonína, 1907–08; Priessnitzovo sanatorium v Lázních Jeseník, 1908–10, dostavba 1928–29; budova OŽK v Opavě, 1908–10; kostel sv. Martina v Tošovicích (Odry u Nového Jičína), 1909; vila H. Hechta v Brně, 1909–11; přestavba vily R. Rohrera v Brně, 1910; Rakousko-uherská banka ve Vídni, od 1911, část realizována 1913–26 (Národní banka); přestavba paláce S. Haupta v Brně, 1914; továrna firmy Ginzkey ve Vratislavicích nad Nisou, 1919–24; sirkárna Solo AB v Szegedu, 1922; obytný blok Vogelweidhof ve Vídni XV, 1926–27; vila V. Fischerové v Brně, 1927; obchodní dům Breda & Weinstein v Opavě, 1927–29; vila J. Frenzela v Domašově nad Bystřicí u Olomouce, po 1927; obytný blok Paul Speiser-Hof ve Vídni XXI, 1929; vila R. Larische v Krnově, 1929; vila J. Hatschka v Opavě, 1930; tělocvična v Krnově, 1932–33; kostel sv. Hedviky v Opavě, 1935–38; knižní publikace: Verschiedene Skizzen, Entwürfe und Studien. Ein Beitrag zum Verständnisse unserer modernen Bestrebungen in der Baukunst, Wien 1899; Haus eines Kunstfreundes, Darmstadt 1902; Gesund wohnen und freudig arbeiten. Probleme unserer Zeit, Wien 1919; Oberbaurat Professor L. B. Seine Anschauung in Wort und Werk, Wien – Leipzig 1931.

L: F. von Feldegg, L. B. Der Künstler und sein Werk, Wien 1918; Toman 1, s. 43; BL 1, s. 57; MSA F 93, 1998, s. 10; Slezsko 1, s. 18; NEU 1, s. 51; J. Vybíral, Mladí mistři. Architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 53n.; P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 506.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vladimír Czumalo