BAUER Otto 5.9.1881-4.7.1938

Z Personal
Otto BAUER
Narození 5.9.1881
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 4.7.1938
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 287
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40484

BAUER, Otto, * 5. 9. 1881 Vídeň (Rakousko), † 4. 7. 1938 Paříž (Francie), politik, publicista, sociálnědemokratický teoretik

Narodil se v rodině libereckého továrníka. Po studiu práv ve Vídni byl politicky a publicisticky činný v rakouské sociální demokracii především jako redaktor deníku Arbeiter Zeitung a spoluzakladatel teoretického stranického orgánu Der Kampf. 1904 se stal sekretářem parlamentní frakce rakouské sociálnědemokratické strany a brzy se uplatnil i jako významný teoretik. 1906 navrhl v teoretické práci Die Nationalitätenfrage und die oesterreichische Sozialdemokratie řešení národnostní otázky ve střední Evropě na základě kulturní autonomie. Spolu s Karlem Rennerem se stal hlavním teoretikem austromarxismu, programové báze sociálních demokratů nejen v Rakousku, ale i německých sociálních demokratů v českých zemích. Za první světové války se seznámil jako zajatec v Rusku s bolševismem, zaujal k němu odmítavý postoj a stal se vůdcem levého křídla rakouské sociální demokracie. Po rozpadu habsburské monarchie a vzniku Rakouské republiky se stal v její první vládě sekretářem pro zahraniční věci. V této funkci prosazoval spojení Rakouska s Německem a v březnu 1919 podepsal jménem rakouské vlády s německým ministrem zahraničí Ulrichem von Brockdorff-Ratzenauem dohodu o připojení Rakouska k Německu. Když mírová konference v Paříži připojení odmítla, rezignoval v červenci 1919 na funkci státního sekretáře. V následujících letech se věnoval práci v rakouské sociálnědemokratické straně a významně se podílel na vypracování lineckého programu z roku 1926. V období 1929–34 byl poslancem rakouského parlamentu. Patřil také mezi zakladatele „Dvaapůlté internacionály“. Po zásahu Dollfussovy vlády proti sociálnědemokratickému hnutí v únoru 1934 odešel do emigrace v Československu a zde se účastnil práce ve vedení rakouské sociálnědemokratické strany. 1938 emigroval do Francie, kde brzy zemřel.

D: Die Nationalitätenfrage und die oesterreichische Sozialdemokratie, 1906, 2. vyd. 1924; Bolschewismus oder Sozialdemokratie, 1920; Die österreichische Revolution, 1923; Das Weltbild des Kapitalismus, in: Der lebendige Marxismus, 1925.

L: Encyclopædia Britannica 3, 1966, s. 296n.; MČE 1, s. 376; DBE 1, s. 329; R. Charmatz, Lebensbilder aus der Geschichte Österreichs, 1947, s. 219n.; O. Kende, O. B., Person und Politik (1881–1938), in: Leviathan 17, 1989, s. 409n.; R. Saage, O. B. (1881–1938), in: Lebensbilder europäischer Sozialdemokraten des 20. Jhs., Wien 1995, s. 29n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlastislav Lacina