BAVORSKÝ Jan 15.5.1841-19.5.1891

Z Personal
Jan BAVORSKÝ
Narození 15.5.1841
Místo narození Smíchov (Praha)
Úmrtí 19.5.1891
Místo úmrtí Praha
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf

BAVORSKÝ, Jan, * 15. 5. 1841 Smíchov (Praha), † 19. 5. 1891 Praha, organizátor dělnického hnutí, novinář

Vyučil se typografem. Toto povolání mu umožnilo dále se vzdělávat a povzbudilo i jeho zájem o politiku a o postavení dělníků. Žil a působil v Praze, kde také vznikaly po pádu absolutismu nejstarší české dělnické spolky. Patřil k jejich zakladatelské generaci, která začala veřejně vystupovat a organizovat dělníky ve druhé polovině 60. let 19. století. Od konce 1867 byl členem a funkcionářem svépomocného dělnického spolku Oul, v jehož čele stál František Ladislav Chleborád. B. spravoval vzdělávací odbor spolku, zajišťoval zejména přednášky a kursy určené členům a také jejich ženám a dcerám, přispíval i do spolkového časopisu Dělník. Postupně však opouštěl svépomocné teorie, které propagoval F. L. Chleborád, a hledal jiné organizační i publikační možnosti k šíření svých názorů, ve kterých počítal s politickou aktivitou a odborovým spolčováním dělníků. Rok 1868 nabídl B. řadu významných příležitostí k veřejným projevům, při kterých prokázal výborné řečnické schopnosti. V červenci 1868 se účastnil národní pouti do Kostnice, kde promluvil za české dělníky. Během letních měsíců téhož roku spoluorganizoval několik tzv. táborů, mnohatisícových shromáždění, při kterých byly vyhlašovány různé občansko emancipační, státoprávní, národnostní i sociální požadavky. 1869 vznikly v Praze nové dělnické organizace – besedy – v Karlíně, na Smíchově a na Malé Straně. Předsedou nejpočetnější a nejvlivnější Malostranské dělnické besedy se stal B. Spolu s dalšími členy výboru připravoval vydávání nového dělnického časopisu. V srpnu téhož roku se podílel také na stávce pražských typografů za zvýšení mezd. Stávka byla sice úspěšná, ale B. s dalšími organizátory byl zatčen a odsouzen ke čtyřem týdnům vězení. Nebyl to jeho jediný konflikt se státní mocí. V následujícím roce byl opět odsouzen ke třem týdnům těžkého žaláře za projev na protestní dělnické schůzi konané v pražském Konviktu 17. 3. 1870. Na přelomu 60. a 70. let B. autorita v českém dělnickém hnutí vrcholila. Úspěšně usiloval o spolupráci českých a německých dělníků v hranicích habsburské monarchie, k čemuž mělo přispět jejich společné shromáždění 7. 8. 1870 na Ještědu. Zúčastnilo se ho na 30 000 osob a mezi řečníky z Vídně, Drážďan, Liberce i Prahy, kteří hovořili česky i německy, vystoupil také B. V lednu 1872, po delších přípravách, na kterých se B. podílel, začaly vycházet Dělnické listy. Redakce byla zpočátku svěřena Josefu Barákovi. B. do tohoto periodika přispíval zejména v prvních ročnících, po opakovaných změnách v redakci však spolupráci ukončil. Rozpory v časopise i v celém českém dělnickém hnutí ohlašovaly nástup nových socialistických vůdců, jejichž názory B. nesdílel. Koncem 70. let proto odstoupil z většiny svých funkcí v dělnických organizacích a názorově se sblížil s českými liberály (mladočechy). Nadále se podílel na činnosti odborových typografických organizací. Vedle řady projevů a časopiseckých článků napsal a vydal 1872 spolu s Václavem Petrem první publikaci o dějinách českého dělnického hnutí.

D: Přehled činnosti dělnictva českého (spoluautor V. Petr), 1872.

L: Průkopníci socialismu u nás, 1954, s. 47n., 73n.; P. Vrbová, Ke vzniku a charakteru tak zvaných dělnických besed v šedesátých letech 19. století v Praze, in: ČČH 1957, s. 108; PSD 1, s. 47.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková