BAVOR I. ze Strakonic ?1190-?1260

Z Personal
BAVOR I. ze Strakonic
Narození 90. léta 12. století
Úmrtí kolem 1260
Místo úmrtí Strakonice
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BAVOR I. ze Strakonic, * 90. léta 12. století, † kolem 1260 Strakonice, nejvyšší komorník Království českého

První významný představitel mocného rodu Bavoroviců z Pootaví (druhá větev rodu byla doložena na Moravě). Jihočeská větev rodu užívala erb s bílým šípem s modrou špicí a červenými péry na zlatém poli. Prameny nedovolují spolehlivě určit, zda se v případě B. jedná o jednu nebo dvě osoby, popř. až o tři generace (otce, syna a eventuálně ještě vnuka) s týmž jménem a přídomkem. Pravděpodobně byl B. synem Bolemily, pocházející snad z rodu Markvarticů, a Bavora, syna Dluhomilova. Král Přemysl Otakar I. potvrdil 1225 Dluhomilovo darování několika vesnic v Pojizeří ve prospěch řádu johanitů. Listina z 1235 vydaná králem Václavem I. uvádí B. jako jednoho ze svědků. Václav I. potvrdil 1243 donaci B. a jeho ženy, snad Bohuslavy, řádu johanitů. Jednalo se o část hradu ve Strakonicích, rodového sídla Bavoroviců. B. se podařilo dosáhnout důležitého postavení na dvoře českého krále. Zastával funkci královského číšníka (doloženo 1251). V padesátých letech 13. století se stal nejvyšším komořím (doloženo pro léta 1254–60), spravujícím královskou komoru. V téže době působil B. také jako purkrabí na Zvíkově (doloženo 1253). Zemřel někdy kolem 1260. Osobní jméno B. pak bylo ještě užíváno nejméně ve dvou následujících generacích téhož rodu.

L: OSN 24, s. 189n.; J. Žemlička, Počátky Čech královských 1198–1253. Proměna státu a společnosti, 2002 passim; V. Vaníček, Velké dějiny zemí Koruny české 2, 2000 passim; A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze království českého 11, 1897, s. 130; B. Nechvátal, Donace Bolemily, manželky Bavora ze Strakonic a nejstarší zprávy o Radomyšli, in: Výběr 31/2, 1994, s. 77n.; Z. Cvrček, Rok 1225 v historii Strakonic, in: tamtéž, s. 86n.; J. Kuthan, Středověká architektura v jižních Čechách do poloviny třináctého století, 1972, s. 72n.; S. Kollárová, Bavorové erbu střely, 2004.

Eva Doležalová