BEAUFORT Eduard 31.5.1860-14.6.1941

Z Personal
Eduard BEAUFORT
Narození 31.5.1860
Místo narození Lobeč u Kralup (Kralupy nad Vltavou)
Úmrtí 14.6.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání

69- Knihtiskař nebo typograf

67- Nakladatel nebo vydavatel

BEAUFORT, Eduard, * 31. 5. 1860 Lobeč u Kralup (Kralupy nad Vltavou), † 14. 6. 1941 Praha, knihtiskař, polygrafický podnikatel, nakladatel

Vyučil se sazečem. Praxi získal v tiskárnách v Sarajevu, Českých Budějovicích a v Písku. 1884 koupil tiskárnu Slavii v Praze (v Myslíkově ulici), při níž zřídil nakladatelství. V počátcích svého podnikání těžil z rozvoje politického stranictví, tiskl periodika realistické strany (mj. Čas), později i dalších politických stran. Kromě novin vydával také řadu časopisů, jichž byl majitelem, redaktorem, nakladatelem i vydavatelem. Předpokladem k rozšíření spektra B. nakladatelského podnikání bylo zavedení nové technologie: jako jeden z prvních využíval v Čechách rotačku, 1900 vyšla v jeho podniku první česká kniha vysázená pomocí sázecího stroje. Významnou součástí B. činnosti byly organizační aktivity, přesahující působnost jeho vlastního podniku. 1903 založil spolu s Eduardem Grégrem, Janem Ottou, Josefem Scheinerem a Aloisem Wiesnerem první českou slévárnu písma a jako předseda ji řídil. Před 1914 byl předsedou Zemské jednoty knihtiskařů, místopředsedou Říšského svazu knihtiskařů ve Vídni; v meziválečném období předsedal Syndikátu vydavatelů denních listů a Komisi pro hospodaření papírem. Svůj podnik soustavně rozšiřoval, 1908 spolupracoval s nakladatelem Bedřichem Kočím. Spolu s Josefem Urbanem (velkoobchod s papírem) a J. B. Zápotočným (knihtiskařem v Rokycanech) založil 1910 Lidové nakladatelství. Podnik koupil nakladatelství Bedřicha Kočího. 1912 se B. stal jediným majitelem Lidového nakladatelství. Provoz přenesl do dnešní Jungmannovy ulice, kde postupně vybudoval rozsáhlý komplex zvaný Jungmannova 22. Synové Eduard (1891–1973) a Jiří (1895–1976) přistoupili jako veřejní společníci jeho firmy 1925, přičemž Eduard se věnoval chodu nakladatelství a Jiří tiskárně. 1931 byla firma Eduard Beaufort, podniky grafické a nakladatelské, působící od 1880, přeměněna na akciovou společnost a vlastníky se kromě B. a jeho dvou synů staly i obě jeho dcery – Aloisie a Věra. V říjnu 1945 byla do firmy dosazena národní správa, 1949 byl podnik znárodněn a začleněn do komplexu Státní tiskárna, závod 3.

Charakter produkce B. firmy dělí léta první světové války. Do jejího vypuknutí vydával B. laciné knižnice (např. Přítel domoviny, Levná ilustrovaná knihovna) nejprve z české, později i z překladové literatury. Zabýval se také vydáváním knih pro děti a mládež (zejména Verneovy Dobrodružné romány), dále Knihovny českých klasiků (J. K. Tyl, V. K. Klicpera, V. Hálek, K. Havlíček, K. Sabina), pragensiemi, vycházela u něho Nejlacinější sbírka hudebnin, Kritická knihovna i Bibliotéka sociálních a politických nauk. Po 1918 se B. soustředil především na literaturu nebeletristickou, politickou, filozofickou, historickou, hospodářskou, pedagogickou, zeměpisnou, zdravotnickou a ve velkém také na technickou. K beletristické produkci se vrátil koncem 30. let knižnicí životopisných románů Plutarchos, jako encyklopedickou řadu zamýšlel knižnici Poznání. Ve slovenštině vydával 1928–31 Kroniku československou. Od nakladatelství Aventinum (Otakar Štorch-Marien) převzal knižnici Jen ne nuda a volně navázal i na Štorch-Marienovy další projekty (mj. knižnice Obnovené obrazy pro starší českou prózu).

L: LČL 1, s. 164n.; MSN 1, s. 427; Kunc, s. 11; PSN 1, s. 463; Tomeš 1, s. 63; A. Zach, Stopami nakladatelských domů, 1996, s. 44; J. Geršlová – M. Sekanina, Lexikon našich hospodářských dějin, 2003, s. 42.

P: Biografický archiv ÚČL.

Magdaléna Pokorná