BEBR Antonín 22.2.1877-21.11.1940

Z Personal
Antonín BEBR
Narození 22.2.1877
Místo narození Karlín (Praha)
Úmrtí 21.11.1940
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

BEBR, Antonín, * 22. 2. 1877 Karlín (Praha), † 21. 11. 1940 Praha, soudní úředník, spisovatel

Studia na gymnáziu v rodišti ukončil 1896 maturitou. Zapsal se na pražskou Právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kterou 1900 vystudoval a získal titul JUDr. Od 1902 uveřejňoval časopisecky především své básnické pokusy, v nichž se hlásil k okruhu Moderní revue. 1903 nastoupil do zaměstnání jako soudní úředník a působil v Praze a v Humpolci. Posléze odešel na lépe placená místa na Podkarpatské Rusi. Pracoval v Užhorodě, Berehově a v Chustu. Po návratu do Prahy povýšil na vrchního radu okresního (zemského) soudu v Praze. Byl ženatý, jeho manželkou byla členka Vinohradského divadla, herečka Marta Májová (1881–1970). Pohřben byl v Praze na Vinohradském hřbitově.

Literatuře se intenzivněji počal věnovat teprve jako osmačtyřicetiletý. 1925 vydal dvě knihy, svou první (a jedinou) povídkovou (Epizoda a jiné příběhy) a svou první básnickou sbírku (Tristan a Isolda). Podobně jako B. próza nese i jeho lyrika rysy cizí literární inspirace a invence. Přebásnění známé středověké látky o Tristanu a Isoldě nezapřelo autorův talent imitovat básnické vlivy, zde především Viktora Dyka a jeho Novou Heloisu ze sbírky Noci chiméry. Od V. Dyka, k jehož odkazu se B. hlásil, přebíral nejen motivy, ale i zálibu v bizarnosti a travestii a také určité rysy konzervativního vlastenectví. Často publikoval v časopisech, do nichž přispíval i Viktor Dyk (Lumír, Most aj.). Dykovi a posléze jeho památce věnoval řadu veršů otištěných v letech 1930–32 v časopisech Zvon a Lumír, 1938 se podílel na Dykově sborníku. Jako pozdní následovatel a epigon symbolistické školy psal B. také ironicko-melancholickou lyriku. Drobné knížky veršů z prostředí umělecké bohémy a vyšších společenských kruhů naplnil dekorativní romantikou, tlumenou barvitostí, meditativností i zálibou v kulturních motivech. B. básnická tvorba kulminovala těsně před smrtí (1940), kdy vydal meditativní sbírku Z modliteb básníkových (téhož roku také rozšířené vydání), sbírku s názvem Proměny, především však výbor básní Motýl z Mantovy a jiné básně, rozšířený o některé části publikované již v období mezi dvěma válkami ve sbírkách Moře (1928) a Obchod s rakvemi (1928). Jako samotářský básník jemně vybroušených veršů a krásných obratů zejména v milostné poezii se B. projevil rovněž ve své poslední knize básní, vydané již posmrtně, Nesmrtelné melodie (1941). Téhož roku vyšlo také rozšířené vydání B. básnické prvotiny Tristan a Isolda.

D: soupis in: LČL 1, s. 167.

L: AČP, 1930; J. Kunc, Kdy zemřeli? 1937–1962, 1962, s. 14; Kulturní adresář, 1936; nekrolog: B. J. (Jedlička), Básník A. B. mrtev, in: Lidové noviny 22. 11. 1940; Slovník českých spisovatelů 1918–1970, 1972; LČL 1, s. 166n.; ISN 2, s. 246; OSND 1/1, s. 501; KSN 1, s. 464.

P: LA PNP; Biografický archiv ÚČL.

Marcella Husová