Biografický slovník
BECHYNĚ Zdeněk 1.1.1905-17.4.1974
| Zdeněk BECHYNĚ | |
 | |
| Narození | 1.1.1905 |
|---|---|
| Místo narození | Prostějov |
| Úmrtí | 17.4.1974 |
| Místo úmrtí | Mariánské Lázně |
| Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 343 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84388 |
BECHYNĚ, Zdeněk, * 1. 1. 1905 Prostějov, † 17. 4. 1974 Mariánské Lázně, podnikatel, důstojník, politik
Syn Rudolfa B. (1875–1960). Po maturitě na reálce absolvoval pět semestrů strojního inženýrství na ČVUT v Praze, studia však nedokončil. 1927 se oženil s Villou Voskovou (1897–1995), dcerou Emanuela Viktora Vosky a účastnicí českého zahraničního odboje za první světové války. 1930 až 1938 a 1945–48 vedl vlastní velkostatek se strojní mlékárnou a lomem v Brodech u Krásného Dvora na Podbořansku; vypracoval se na odborníka v oblasti plemenářství, techniky odchovu a krmení hovězího dobytka a prasat. Po německém záboru československého pohraničí počátkem října 1938 přesídlil s rodinou do Prahy a v červnu 1939 s ní odešel do exilu. Za druhé světové války byl důstojníkem československé zahraniční armády ve Francii a Velké Británii. (Působil jako velitel dílen tankového praporu). 1944–45 se s československou obrněnou brigádou účastnil obléhání Dunkerque. 1945 se v hodnosti štábního kapitána vrátil do vlasti a převzal opět svůj statek a podnik v Brodech. Od 1927 byl členem Československé sociální demokracie; 1945–48 se stal prvním místopředsedou její karlovarské župy (krajské organizace, 1947–48 náhradníkem ústředního výkonného výboru strany). Patřil k odpůrcům Fierlingerovy prokomunistické politiky; 23. 2. 1948 odsoudil na veřejné schůzi v Karlových Varech zakládání akčních výborů Národní fronty a nastolování komunistické diktatury. V následujících měsících navázal spojení s britskou Labour Party a s tvořícím se československým sociálnědemokratickým exilem. Po „znárodnění“ svého statku a mlékárny v Brodech pracoval 1949–50 jako zootechnik na státním statku v Chříči (v tehdejším okrese Plasy). Od března do září 1949 byl poprvé vězněn. 5. 6. 1950 byl znovu zatčen a 25. 4. 1951 odsouzen za velezradu a špionáž ke 14 letům vězení. 1950–64 prošel věznicemi v Praze, Jáchymově, Leopoldově a Valdicích, propuštěn byl až 5. 6. 1964. Poté pracoval jako zootechnik na státním statku v Mariánských Lázních. Na jaře 1968 stál v čele úsilí o obnovu Československé sociální demokracie; koncem dubna 1968 se stal předsedou přípravného výboru strany a od května do července 1968 vedl jeho jménem jednání s představiteli KSČ a Národní fronty. V době československo-sovětských rozhovorů v Čierné nad Tisou činnost přípravného výboru zastavil a po srpnové invazi 1968 ukončil. Na jaře 1969 navštívil Londýn, kde se setkal s vedoucími představiteli exilové Československé sociální demokracie a předal jim dokumentaci o aktivitách sociálních demokratů ve vlasti v době „pražského jara“ 1968. Žil pak v ústraní v Mariánských Lázních.
L: Tomeš 1, s. 69; týž, Kdo byl kdo v Československé sociální demokracii, 1991, s. 15; týž, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2003, 2004, s. 23; P. Janýr, Neznámá kapitola roku 1968. Zápas o obnovení Československé sociální demokracie, 1998.
Josef Tomeš
