StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BEDŘICH Ladislav 24.4.1901-11.12.1986

Ladislav BEDŘICH
Narození	24.4.1901
Místo narození	Loštice u Šumperka
Úmrtí	11.12.1986
Místo úmrtí	Praha
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Citace	Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 330-331
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51757

BEDŘICH, Ladislav, * 24. 4. 1901 Loštice u Šumperka, † 11. 12. 1986 Praha, důstojník

Narodil se v rodině četníka, do školy začal chodit nejprve v Litovli, později, po přestěhování rodičů, navštěvoval od 1911 vyšší reálné gymnázium v Kroměříži. Maturitu složil po dalším přestěhování 1918 v Lipníku nad Bečvou. Vznik Československa a pohraniční konflikty mladého státu jej přivedly dobrovolně do řad československé armády; sloužil v Olomouci a v Přerově. Prezenční vojenskou službu vykonal u 45. pěšího pluku v Lučenci, školu pro záložní důstojníky absolvoval v Košicích a následně dosáhl hodnosti nadporučíka. Poté se splnil jeho původní sen – stát se učitelem. Nejprve učil na obecné škole v Dolním Újezdě na Hranicku a po doplňovací zkoušce učitelské způsobilosti vystřídal několik škol na severní Moravě. Zároveň aktivně pracoval v Sokole jako cvičenec, cvičitel i funkcionář. Již 1920 se stal náčelníkem sokolské jednoty v Bouzově, pak v Litovli, poté sokolského okrsku litovelského a ve 30. letech celé Sokolské župy severomoravské. Po okupaci českých zemí v březnu 1939 vytvořil na Litovelsku odbojovou skupinu napojenou na ilegální odbojovou organizaci Obrana národa. Počátkem léta se rozhodl odejít do exilu a bojovat za svobodu Československa. 9. 7. 1939 přešel hranice do Polska a vstoupil do československé vojenské skupiny v Krakově, tehdy pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody, jehož pobočníkem se B. posléze stal. Po porážce Polska v září 1939 vojenská skupina, tzv. polský legion, skončila v sovětské internaci. B. spolu s ní prošel internačními tábory v Kamenci Podolském, Olchovcích, Jarmolincích, Orankách a Suzdalu. Zde zůstal se zbytkem legionu (když větší část se přesunula do Francie a na Střední východ) až do napadení Sovětského svazu Německem 22. 6. 1941. Po rozhodnutí o zformování československé vojenské jednotky na půdě SSSR se vojenská skupina pod B. velením přesunula do Oranek a později do Buzuluku. Kapitán B. se stal velitelem roty a věnoval se především výcviku nováčků. 8. 3. 1943 se zúčastnil prvního bojového nasazení 1. československého samostatného praporu v SSSR u Sokolova, kde velel minometné palbě. Po reorganizaci praporu na brigádu se B. stal velitelem týlu a bojoval o Kyjev, Bílou Cerkev a Žaškov. K 28. 10. 1943 byl povýšen na štábního kapitána a určen velitelem týlu brigády; v červnu 1944 jmenován velitelem československého náhradního pluku. 1. 1. 1945 byl jmenován zatímním přednostou doplňovací správy 1. československého armádního sboru v SSSR.

Po osvobození zůstal v československé armádě a vzhledem ke svým zkušenostem s tělovýchovou se stal velitelem školy pro tělovýchovné důstojníky při Hlavní správě výchovy a osvěty MNO v Praze. V květnu 1947 byl jmenován náčelníkem tělovýchovné skupiny při Hlavním štábu. V lednu 1949 se také stal starostou pražského kraje tzv. obrozeného Sokola. Perzekuce proti důstojníkům západního i východního zahraničního odboje se však záhy obrátily i proti němu. 11. 3. 1950 byl zatčen na příkaz Oddělení obranného zpravodajství (OBZ) a pro vykonstruované porušení služebního tajemství z nedbalosti byl odsouzen k trestu na svobodě v trvání 10 měsíců a ke ztrátě hodnosti. Po odpykání trestu jej čekal ještě celý rok v táboře nucených prací v Pardubicích. Úvahy o emigraci jej posléze dovedly do rukou agenta-provokatéra. V létě 1952 byl znovu zatčen a 6. 12. 1952 odsouzen k 20 letům vězení v „nápravně výchovném“ táboře v Leopoldově. Propuštěn byl při amnestii 9. 5. 1960. Pak pracoval jako pomocný dělník v pražské Škodovce a poté v ČKD. Částečné rehabilitace se dočkal 1963, zcela rehabilitován byl však až 1990. Podplukovník B. byl nositelem dvou Československých válečných křížů 1939, dvou československých medailí Za chrabrost a dalších vyznamenání.

D: Paměti, rukopis ve vlastnictví autora hesla.

L: L. Svoboda, Cestami života I.–II., 1996 a 1992; Vojenské dějiny Československa IV. díl (1939–1945), 1988; Z. Filip, Cesty hrdinů československého zahraničního odboje 1939–1945, 2002, s. 13n.; Tomeš 1, s. 67n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jan Němeček