BEIER Emil 29.11.1893-12.5.1985

Z Personal
Emil BEIER
Narození 29.11.1893
Místo narození Polka (č. o. Vápenná) u Jeseníku
Úmrtí 12.5.1985
Místo úmrtí Fulda (Německo)
Povolání

43- Významný představitel obecní správy

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

BEIER, Emil, * 29. 11. 1893 Polka (č. o. Vápenná) u Jeseníku, † 12. 5. 1985 Fulda (Německo), komunální politik, starosta

Pocházel z německé rodiny žijící na Jesenicku. Otec Josef B. byl truhlář a měl malou usedlost. B. ukončil asi jen základní vzdělání. 1916–18 narukoval do rakousko-uherské armády a sloužil v ní jako voják. V bojích první světové války byl raněn a získal i vyznamenání. Po 1918 se nesmířil s novým státoprávním uspořádáním a stal se odpůrcem samostatného Československa, což doložil svým vstupem do Německé nacionálně socialistické strany (DNSAP), ve které setrval až do jejího rozpuštění 11. 11. 1933. V první polovině 20. let žil spolu se svou rodinou v Opavě, kde pracoval jako tajemník Německého svazu zaměstnanců obchodu (Deutscher Handelsangestellten Verband). Současně rozšiřoval své politické aktivity zejména na komunální úrovni. Od 1923 zastupoval DNSAP v městském zastupitelstvu, o rok později (1924) také v městské radě. B. politická kariéra stoupala úměrně vlivu německých nacionalistů. Počátkem 30. let se stal opavským místostarostou. Patřil v té době ke spolupracovníkům předáků strany Rudolfa Junga a Hanse Krebse. R. Junga podporoval i v době, kdy začal mít tento poslanec československého parlamentu problém v souvislosti se svými protistátními projevy na podporu nového německého kancléře Adolfa Hitlera (1933). B. s R. Jungem udržoval kontakt i po jeho odchodu do Německa. Po zákazu DNSAP 1933–35 působil B. v opavském zastupitelstvu přechodně jako bezpartijní. 1935 vstoupil do SdP Konrada Henleina. Po Mnichovské dohodě a odtržení československého pohraničí byl přijat v listopadu 1938 do NSDAP. Vzápětí se stal i příslušníkem SS, kde dosáhl postupně hodnosti Sturmbannführera. V Opavě se 1938 ujal funkce starosty.

Jeho další kariérní postup byl spojen s Moravskou Ostravou. 7. 7. 1942 se po dvouletém působení ve funkci ostravského vládního komisaře stal vrchním starostou města. V této pozici usiloval o to, aby se Ostrava stala hospodářskou, komunikační, ideově politickou i rasově čistou základnou nacistické moci v celém regionu. (Z Moravské Ostravy bylo podle kvalifikovaných odhadů v době jeho úřadování deportováno přes tři a půl tisíce Židů, ze kterých přežilo asi 250.) Zvýraznit význam tohoto města a jeho německý charakter měly podle B. rozhodnutí i některé nové kulturní instituce. Jednalo se např. o Archiv pro dějiny hornictví a průmyslu (1940) a nově organizovaný ostravský městský archiv (1942). 30. 4. 1945 před příchodem Rudé armády B. z Ostravy i s rodinou utekl. Po 1945 žil ve Wiesbadenu a ve Fuldě, kde zemřel.

D: Mährisch-Ostrau. Industriemetropole der Heimat, in: Beskidenpost 1958, č. 2–4.

L: Oberbürgermeister E. B., in: Mährisch-schlesische Landeszeitung (MSL) 4, 8. 7. 1942; E. B. vrchním starostou Moravské Ostravy, in: České slovo 14, 9. 7. 1942; Amtseinweisung von Oberbürgermeister B., in: MSL 4, 12. 8. 1942; Museum und Archiv in Mähr.-Ostrau eröffnet, in: tamtéž 4, 12. 12. 1942; Kämpfer und Gestalter. Oberbürgermeister E. B. 50 Jahre, in: tamtéž 5, 28. 11. 1943; Vrchní starosta Mor. Ostravy padesátníkem, in: České slovo 15, 29. 11. 1943; Německý starosta v Ostravě ukradl 45 mil. K, in: Nové slovo 1, 17. 5. 1945; B. Przybylová – J. Šerka, Muži s mocí. Portréty představitelů města Ostravy 1918–1989, 1999, s. 32n.; Slezsko 1 (13), s.18n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková