BELCREDI Richard 12.2.1823-3.12.1902

Z Personal
Richard BELCREDI
Narození 12.2.1823
Místo narození Jimramov u Žďáru nad Sázavou
Úmrtí 3.12.1902
Místo úmrtí Gmunden (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 3, Praha 2005, s. 349-350

BELCREDI, Richard, * 12. 2. 1823 Jimramov u Žďáru nad Sázavou, † 3. 12. 1902 Gmunden (Rakousko), velkostatkář, politik

Syn Eduarda hraběte B. (1786–1838) a Marie, rozené hraběnky z Fünfkirchenu (1790–1860) a bratr Egberta B. (1816–1894). 1858 se oženil s Annou rozenou von Welden (1834–1918), s níž měl syna Ludvíka (1856–1914) a dcery Marii a Karolinu. Vystudoval práva na univerzitách v Praze a ve Vídni. Po studiích se věnoval práci ve státní správě. 1848 se stal krajským komisařem v Olomouci, 1854 krajským hejtmanem ve Znojmě. Od 1860 působil jako zemský hejtman ve Slezsku. V témže roce byl zvolen do moravského zemského sněmu a následně do říšské rady. Společně s bratrem Egbertem patřil k významným exponentům strany konzervativního velkostatku na Moravě. Od 1862 vykonával funkci předsedy slezské zemské vlády v Opavě. 1863 byl pověřen vedením českého místodržitelství v Praze a v květnu 1864 místodržitelem. Zároveň byl zvolen za velkostatkářskou kurii do českého zemského sněmu a do říšské rady. Na českém zemském sněmu hlasoval pro zákon o rovnoprávnosti obou národností. 1864 mu byl udělen titul císařského tajného rady. 1865 byl jmenován státním ministrem, prozatímním policejním ministrem a současně předsedajícím ministerských konferencí. Byl považován za nadstranického politika, oceňován za konzervativnost, politickou obratnost, loajálnost a dynastickou oddanost. Byl dobrým řečníkem a hovořil stejně dobře česky jako německy. Nastupoval do úřadu za nelehkých podmínek, v době vnitropolitické krize a hrozícího konfliktu s Pruskem. Za základ své politiky považoval říjnový diplom 1860 a provedení únorové ústavy pokládal za nemožné. Odmítal jakýkoliv státoprávní dualismus, řešení vnitropolitických problémů viděl v administrativní decentralizaci a revizi kompetencí jednotlivých orgánů výkonné i zákonodárné moci. Mezi prvními kroky, které v nové funkci podnikl, bylo amnestování potrestaných v tzv. tiskových deliktech ze Schmerlingovy éry. Uskutečnil i „státní převrat“, kterým měly být vytvořeny podmínky pro případnou revizi dosavadních ústavních zákonů. Plánoval přechod od státního centralismu k autonomii prostřednictvím zrovnoprávnění rakouských národů a prosazením samosprávy království a přivtělených zemí. Zamýšlel rozčlenit habsburskou monarchii na pět historických zemí: Německé Rakousko, Čechy-Morava- Slezsko, Uhersko, Polsko-Ukrajina a jihoslovanské území. Každá z těchto zemí měla mít svůj vlastní zemský sněm. Soudržnost těchto celků měla zajišťovat federalistická říšská rada. Válečné přípravy a porážka v prusko-rakouské válce však řadu vnitropolitických změn přerušila. Nepříznivě byla podle B. řešena i otázka postavení Uherska. Trval na tom, aby vláda byla vůči národním požadavkům neutrální. Za to byl B. obviňován ze stranění slovanským národům. V únoru 1867 podal demisi. Nesouhlasil s císařským nařízením svolat ústavní říšskou radu podle únorového patentu z 1861. Potom žil zpočátku v Ženevě, později v Gmundenu. 1879 mu byl udělen Řád zlatého rouna. 1881–95 zastával úřad předsedy nejvyššího správního soudu ve Vídni. 1883–1902 byl členem panské sněmovny.

D: Über die Wahlen zum Landtage, Wien 1867; Rede zur Volksschulgesetz- -Novelle, Wien 1883.

L: OSN 3, s. 650n. a 28, s. 95; MSN 1, s. 440; Brockhaus 3, s. 52; ÖBL 1, s. 66; BL 1, s. 69n.; DČŽ 1, s. 249; L. Belcredi, Fragmente aus dem Nachlasse des ehemaligen Staatsministers Grafen R. B., in: Die Kultur. Vierteljahresschrift für Wissenschaft, Literatur und Kunst 7, Wien 1906; H. Traub, Aus dem Leben und Wirken des Graffen R. B., Wien 1917; týž, Belcrediho program ministerský, in: ČČH, 1919, s. 72n.; týž, František Josef a R. B. o uherské otázce na počátku roku 1866, in: ČČH 1922, s. 185n.; týž, Jak se stal hrabě B. předsedou rakouským, in: ČČH, 1929, s. 105n.; Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby, 1932–1937, passim; W. Mertal, Graf R. B. (1823–1902). Ein Staatsmann aus dem Österreich Kaiser Franz Josephs (nepublikovaná disertace), Wien 1962; Das österreichische Parlament von 1848–1966, Wien 1965, s. 23 a 68; A. Okáč: Rakouský problém a list Vaterland 1860–1871, sv. 1, 2, 1970, passim; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, passim.

P: Písemná pozůstalost v MZA Brno.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš