BENÝŠEK Ladislav 26.12.1860-28.1.1941

Z Personal
Ladislav BENÝŠEK
Narození 26.12.1860
Místo narození Petrovice u Rakovníka
Úmrtí 28.1.1941
Místo úmrtí Ruzyně (Praha)
Povolání 61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 411

BENÝŠEK, Ladislav, * 26. 12. 1860 Petrovice u Rakovníka, † 28. 1. 1941 Ruzyně (Praha), učitel, spisovatel

Základní školu (dvoutřídku) navštěvoval v rodišti. Od 1871 studoval na české vyšší reálce, pak na učitelském ústavu v Praze, který absolvoval 1879. Po studiích se usadil v Praze a stal se učitelem na obecné škole u sv. Haštala. 1881 vykonal učitelské zkoušky pro obecné školy, od 1882 učil na škole u sv. Františka. Téhož roku získal definitivu pro měšťanské školy pro obory čeština, zeměpis a dějepis. Od 1883 počal přispívat drobnými fejetony, básněmi a povídkami do dobových časopisů, určených především školním dětem a mládeži a v mnohých z nich záhy patřil mezi okruh kmenových přispěvatelů (Budečská zahrada, Naší mládeži, Jarý věk, do přílohy Palečka Šotek). Od 1884 začal rovněž přispívat pedagogickými úvahami, statěmi a literárními referáty do odborných pedagogických časopisů (Komenský, Paedagogium aj.), od 1886 byl školským referentem Hlasu národa, v časopise Pokrok vedl rubriku Věstník školský. 1888 vydal svou první knížku povídek Na slunci i pod mraky. V této i v dalších poměrně četných dílech drobné povídkové prózy (např. Nové kapitoly, 1889; Z povídkářova zátiší, 1890, aj.) se k dětem a mládeži obracel krátkými, nenáročnými, především ale výchovnými a mravoučnými povídkami. Při jejich vydávání spolupracoval s nakladatelstvím Aloise Hynka a s jeho od 1885 vydávanou knižnicí Pokladnice mládeže. Posléze psal do většiny dobových časopisů pro děti a mládež (Malý čtenář, Besídka malých, Květy mládeže, Zlaté mládí, Matice dítek aj.). V 90. letech 19. století, kdy se stal ředitelem měšťanské dívčí školy u sv. Tomáše, přispíval také do Národních listů, Vesny a Vlasti. Bydlel na Malé Straně v domě U Dvou hrdliček čp. 466/III v Nosticově ulici. B. práce prostupoval dobový konzervativní katolicismus a zemské vlastenectví. Příznačná byla pro jeho tvorbu klišé často bezdějových, slohově strnulých a strojených obrázků ze života, nezřídka i kompozičně špatně zvládnutých. Naivnost zobrazení např. ve víře v slavnou budoucnost rakouské armády (Bouře a mír, 1897), stereotypnost v líčení postav, sentimentálnost a loajálnost k stávajícím poměrům nemohly B. literárním pracem zaručit dlouhodobější úspěch. Pokusil se přesto vydat několik beletristických knih a povídek se sociálními (Práce zvítězila, b. d. 1895) a historickými, často legendárními, náměty (Pan Hroznata. Ke hrobu Přemyslovny světice, b. d. 1898). Většího ohlasu doznala jen B. sbírka písní na nápěvy Františka Picka České děvy (1893), krasořečník Řeči blahopřejné a příležitostné (1894) a 1905 jím uspořádaný 9. svazek oblíbeného periodického almanachu pro mládež Kytice.

B. patřil mezi typické představitele konzervativní didaktické prózy pro děti a mládež. Svou dráhu spisovatele uzavřel žánrovým obrázkem z pražského života: v próze Staropražané (1908) zachytil mimo jiné události roku 1848 i dobu asanace. Od 1908 se B. až do své smrti literárně odmlčel.

L: V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních sto let, 1885, s. 359; F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, 1903–04, s. 791; an., L. B., Naše kniha, 1931, s. 8; OSN 3, s. 774n.; OSND 1/1, s. 549; Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1917–1962, 1962, s. 17; O. Pospíšil – V. F. Suk, Dětská literatura česká, 1924, s. 140, 191; LČL 1, s. 205n.

P: Biografický archiv LČL.

Marcella Husová