BENDL Karel 16.4.1838-20.9.1897

Z Personal
Karel BENDL
Narození 16.4.1838
Místo narození Praha
Úmrtí 20.9.1897
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret

61- Pedagog

BENDL, Karel, * 16. 4. 1838 Praha, † 20. 9. 1897 Praha, skladatel, sbormistr

Vyučil se rukavičkářem, ale 1855–58 studoval i na pražské varhanické škole. Vyučoval na hudebním ústavu Celestina Müllera a spolupracoval s pěveckým spolkem Hlahol (1861) a s hudebním odborem Umělecké besedy. 1864 byl krátce druhým kapelníkem německé opery v Bruselu a sbormistrem německé opery v Amsterdamu. Po návratu do Prahy převzal místo sbormistra Hlaholu (1865–77) a stal se jednou z jeho nejvýznamnějších vůdčích osobností. Měl velkou autoritu také u mimopražských hudebních spolků a zahraničních sborů ve slovanských zemích. Po epizodním působení ve funkci druhého kapelníka Prozatímního divadla (1874/75) se 1878 stal sbormistrem v divadle barona Derwiese v Luganu a Nice. 1881 žil krátce v Miláně, pak se natrvalo vrátil do Prahy. Byl redaktorem hudební přílohy Humoristických listů a sborové edice v nakladatelství Emiliána Starého (1868–78). Vedl sbor v pravoslavném chrámu sv. Mikuláše na Starém Městě. Po odchodu A. Dvořáka do Ameriky (1894) převzal jeho třídu na konzervatoři a setrval zde i po Dvořákově návratu. Během života i po smrti se dočkal velkých poct. 1900 bylo v Praze založeno Družstvo pro postavení B. pomníku a 1902 odhalena pamětní deska v Potštejně. 1907 uspořádala Ústřední jednota zpěváckých spolků českoslovanských B. jménem festival a 1916 mu byl v Praze odhalen pomník od Stanislava Suchardy. Význam si uchovala B. činnost sbormistrovská a jeho divadelní tvorba. Úroveň Hlaholu pozvedl natolik, že sbor mohl studovat velká kantátová a oratorní díla s orchestrálním doprovodem. B. vedl amatérský sbor k profesionálnímu způsobu práce, avšak sborová tvorba ztrácela na významu s úpadkem sborového hnutí, zvláště po první světové válce. V posledním desetiletí byly gramofonovými nahrávkami oživeny některé B. písně, jež dokládají jeho vzácný lyrický talent. Rozsáhlé B. operní dílo ve své době patřilo k nejhranějším. Bylo námětově velmi pestré; do české hudby přineslo exotická témata Lejla (z maursko-španělských bojů v 15. století), Černohorci (o bojích obyvatel Černé hory s Turky), Indická princezna, dále historické náměty Karel Škréta a Dítě Tábora (obléhání Naumburku husitským vojskem 1432) a komediální příběh o starém skrblíkovi Starý ženich (vznikl pod dojmem velkého úspěchu Smetanovy Prodané nevěsty). Na repertoáru se dodnes sporadicky udržela pouze poslední opera (inscenace 1974). Referáty o premiérách B. oper přinesly časopisy Slavoj, Hudební listy, Světozor, Česká Thalia, Dalibor a deník Národní listy.

D: klavírní a komorní skladby: smyčcový kvartet F dur, 1895; orchestrální: Jihoslovanská rhapsodie, 1881; Slavnostní pochod k otevření Národního divadla, 1881; meziaktní hudby pro divadlo a další drobnosti; 12 cyklů písní, např. Šest písní z Rukopisu Královédvorského; Cigánské melodie (Ad. Heyduk); Skřivánčí písně (J. V. Sládek) ad.; 4 svazky volně zpracovaných slovanských písní; ženské, mužské a smíšené sbory (asi 300); s orchestrálním doprovodem: Umírající husita, 1869; Kališníci, 1870; Smrt Prokopa Velikého, 1871; Po bitvě na Bílé Hoře, 1872; Ebrejská elegie, 1874; kantáta Švanda dudák (J. Vrchlický, 1880); Štědrý den (K. J. Erben, 1885); práce pro divadlo: Lejla čili Obležení Granady (text E. Krásnohorská, provedeno 1868, po přepracování 1874); Žena Vršovcova (text E. Krásnohorská, komponováno 1868–74, nedokončeno); Břetislav (též Břetislav a Jitka, text E. Krásnohorská, provedeno 1870); Starý ženich (text K. Sabina, komponováno 1874, provedeno 1882); Die Wunderblume (text E. Rüffer, komponováno 1876, ukázky v českém překladu v rozhlase 1940 jako Čarovný květ); Indická princezna (text A. Pulda, provedeno 1877); Černohorci (text J. O. Veselý, provedeno 1881, přepracováno, provedeno 1886); Karel Škréta (text E. Krásnohorská, provedeno 1883); Gina (italský text G. J. Cimino, fragment v archivu ND); Dítě Tábora (text E. Krásnohorská, komponováno 1886–88, provedeno 1892); Máti Míla (text V. J. Novotný, provedeno 1895); Švanda dudák (v první verzi kantáta na Vrchlického text, 1895–96 přepracováno jako opera-balet, provedeno 1907); balet: Česká svatba (libreto V. J. Novotný, provedeno 1895).

L: nekrolog in: Dalibor 19, 1897, s. 333, 356 (kde soupis vydaných děl), 365n.; E. Krásnohorská, Z mladých let K. B., in: Osvěta 1897; přetisk in: Z mého mládí, 1920, s. 153n.; J. Theuerer, O významu a působení K. B., in: Česká hudba 13, 1907, s. 87n., 93n., 102n.; A. Piskáček, B. festival v r. 1907, in: Dalibor 29, 1907, s. 2n.; Z. Nejedlý, Česká moderní zpěvohra po Smetanovi, 1911, s. 324; Památník zpěváckého spolku Hlahol v Praze, 1911, passim; M. Očadlík, K. B. k 30. výročí smrti, in: Tempo 7, 1927/28, s. 14n.; Národní a Stavovské divadlo 5, 1927/28, č. 6, tematické číslo; Bartoš: PD opera, passim; H. Doležil, K. B., in: Tempo 17, 1937/38, s. 125n.; J. Polák, K. B., 1938 (kde tematický soupis skladeb); M. Pospíšil, Balada v české opeře 19. století, in: Hudební věda 16, 1979, s. 3n.; V. Vašut, Baletní libreta I, 1983 (Česká svatba); Soupis repertoáru Národního divadla 1881–1983, I–III, 1983; S. Jareš, Busty, pomníky a pamětní desky osobností hudební kultury v Praze, 1990, s. 20n.; J. Tyrrell, Česká opera, 1992, passim; M. Bártová, Léta 1878–1881: téměř neznámá etapa v životě a díle K. B., in: Hudební divadlo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1995, s. 41n.; M. Bártová- Holá, Po stopách tříletého působení K. B. v cizině, in: Opus musicum 29, 1997, s. 7n.; M. Šulc, Česká operetní kronika 1863–1948, Vyprávění a fakta, 2002, passim. Obsahy oper: J. Branberger, Svět v opeře, 1947, s. 44n.; A. Hostomská, Opera. Průvodce operní tvorbou, 1959, s. 584n.; Pazdírek 1, s. 63n.; HS 1, s. 78n. (kde soupis díla); MGG 1, s. 1089n.; Grove 3, s. 468n.

P: archiv pražského Hlaholu.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová