BENEŠ Antonín 13.12.1899-27.8.1989

Z Personal
Antonín BENEŠ
Narození 13.12.1899
Místo narození Kladno-Štěpánov
Úmrtí 27.8.1989
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

BENEŠ, Antonín, * 13. 12. 1899 Kladno-Štěpánov, † 27. 8. 1989 Praha, elektrotechnolog, pedagog

Narodil se v rodině hutního strojníka, později strojvůdce kladenských železáren. Do obecné a měšťanské školy chodil v Kročehlavech u Kladna (1905–10), vystudoval reálné gymnázium na Kladně (maturita 1917). Na italské frontě 1917 až 1918 vykonával vojenskou službu. Po návratu z války studoval 1923–28 na strojním oboru ČVUT v Praze. Již během vysokoškolského studia byl zaměstnán jako technický úředník nejprve ve Vojenském technickém ústavu (1923–26), poté ve Škodových závodech v Plzni (1927–29). Po ukončení studia tam nastoupil jako provozní inženýr technologických laboratoří (1929–33) a pak pracoval ve Výzkumném ústavu kovů při ČVUT v Praze (1933–39). Po uzavření vysokých škol se stal středoškolským profesorem na průmyslové škole v Kladně (1939–41). Po uzavření této průmyslové školy byl vězněn v koncentračním táboře v Terezíně a po propuštění až do konce války pracoval jako technický úředník ve svařovně Elektrotechnického svazu československého (1942–45). Po osvobození nastoupil 1945 jako pedagog na elektrotechnický obor ČVUT, kde záhy získal doktorát technických věd (Dr. techn.). 1948 se habilitoval pro obor svařování. Byl jmenován vedoucím katedry elektrotechnologie na elektrotechnické fakultě a 1952 profesorem pro obor nauka o kovech a mechanická technologie. 1956 mu byl udělen doktorát věd (DrSc.). B. zastával 1950–51 a 1961–64 akademickou funkci proděkana elektrotechnické fakulty, 1952–55 prorektora ČVUT a různé politické funkce v KSČ. Vědecky pracoval v oborech nauky o kovech, zkoušení kovů, dále v oblasti mechanické technologie a elektrického svařování. Za celoživotní pedagogickou a vědeckou práci mu byl udělen titul zasloužilý profesor, dále medaile k 275. výročí založení ČVUT, medaile J. A. Komenského a Felberova medaile I. stupně. Vedle několika monografií publikoval v odborných časopisech českých i zahraničních asi 20 článků, převážně na podkladě experimentálních prací.

D: Opotřebení uhlíkových ocelí a nánosových svarů, 1942; Technické kovy, 1958; Mechanická technologie kovů (učebnice), 1960; Kovové materiály, 1967.

L: PSN 1, s. 201; Kdo je kdo v Československu, 1969, s. 70; Tomeš 1, s. 76.

P: Archiv ČVUT Praha.

Daniel Mayer