BENEŠ Jaroslav 6.4.1892-24.6.1963

Z Personal
Jaroslav BENEŠ
Narození 6.4.1892
Místo narození Praha
Úmrtí 24.6.1963
Místo úmrtí Praha
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel

56- Filozof

BENEŠ, Jaroslav, * 6. 4. 1892 Praha, † 24. 6. 1963 Praha, římskokatolický kněz, teolog, filozof, pedagog

Narodil se v rodině pražského stavitele. Na gymnáziu, kde 1911 maturoval, ho nejvíce ovlivnil profesor filozofie Gustav Zába. 1911–16 studoval křesťanskou filozofii a teologii na univerzitě v Praze, 1912–15 Collegium Urbanum v Římě. 1916 byl vysvěcen na kněze; 1916–17 působil jako kaplan u P. Marie před Týnem v Praze, 1917–18 v Touškově u Plzně, 1919 ve Všerubech u Plzně, 1919–20 jako katecheta v Nýřanech, 1920–23 v Uhlířských Janovicích. 1923 odjel znovu do Říma, kde 1924 získal doktorát filozofie na Akademii sv. Tomáše Akvinského a na Collegiu Urbanu doktorát teologie (titul byl 1926 nostrifikován na UK, kde B. obhájil disertační práce z biblistiky Messias promissusMessias missus). Po dvouletém kurzu na římské Gregoriánské univerzitě získal 1925 jako první český kněz titul Magister Aggregatus, který mu zaručoval církevní aprobaci pro všechny světové univerzity a semináře. Po návratu z Říma přednášel na pražské teologické fakultě filozofii. V tomto období napsal většinu svých děl. Studií Valor „possibilium“ apud S. Thomam, Henricum Gandavensem, B. Iacobum de Viterbio (1925) se habilitoval pro obor křesťanská filozofie; 1927 byl jmenován docentem, 1929 mimořádným a 1936 řádným profesorem filozofie na Teologické fakultě UK v Praze. Kromě výuky filozofie suploval též přednášky z dogmatiky. Ve 30. letech spolupracoval s tomistickou Filozofickou revuí, vydávanou olomouckými dominikány. Podnikl studijní cesty do Itálie, Francie, 1933 cestoval přes Balkán, Malou Asii, Sýrii, Palestinu až do Egypta. 1936/37 a 1948/49 byl děkanem teologické fakulty. Po uzavření českých vysokých škol za německé okupace se ocitl na nucené dovolené. 1948 byl jmenován kanovníkem kapituly Všech svatých na Pražském hradě a uvažovalo se o něm i jako o možném arcibiskupském kandidátovi. Po komunistickém převratu 1948 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. Do konce života pak sloužil mše v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech. Kromě popularizačních děl (Rozumem ke zdroji pravdy, 1939; Duch a hmota v theorii poznání, 1946) byl autorem odborných filozofických děl Freudova psychoanalysa a poměr křesťanské filosofie k ní (1929) a René Descartes či Tomáš Akvinský? (1935, reedice 1991), která patřila k nejlepším dobovým filozofickým pracím. Z hlediska tomismu kriticky zkoumal a hodnotil noetický subjektivismus v díle René Descarta a aktualizoval Tomáše Akvinského. Ostře kritizoval a odmítal Freudovu psychoanalýzu, označoval ji za pouhý duševní materialismus, stavějící člověka na úroveň zvířete. Zformuloval též moderní českou scholastickou terminologii. V rukopisech zůstala díla Základ poznání (1962), Jak je možná metafyzika (1962) a Nauka Immanuela Kanta ve světle Tomáše Akvinského (1963).

L: L. H. Augustin, Žák „andělského učitele“, in: Katolický týdeník, 1992, č. 15, s. 8; Tomeš 1, s. 78n.; J. Lány, Vinohradský hřbitov 1885–1998, 1998, s. 16; Catalogus cleri, 1948, s. 19, 49; Handbuch des Erzbistums Prag, 1945, s. 21; O. Štampach, J. B., in: Teologické texty, 1992, č. 5, s. 191; G. Čejka, Zdání a skutečnost, in: Duchovní pastýř, 1974, č. 4, s. 59n.; A. Dolenský, Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 30; V. Vaško, Neumlčená, 1990, s. 206n.; Časopis katolického duchovenstva 76, 1935, s. 605n.; Padesátiny J. B., in: Česká mysl, 1942, s. 93; F. Fuchs, Psychoanalyse, in: Život, 1931, s. 31; P. Suchomel, J. B., in: Časopis katolického duchovenstva, 1931, s. 206; M. Habáň, René Descartes či Tomáš Akvinský, in: Filosofická revue, 1935, s. 176; T. Spáčil, Gregorianum, Roma 1936, s. 160; Fr. R. Bizzarri, Palestra del Clero, Rovigo 1937, s. 83n.; R. Garrigou-Lagrange, Quomodo Cartesius problema criticum posuerit et solverit. Edizione Divus Thomas, Piacenza 1937, s. 17; A. Forest, La structure métaphysique Du Concret selon Saint Thomas d’Aquin, Paris, 1931, s. 152; Seznam osob a ústavů University Karlovy v Praze, 1948, s. 8; J. Král, Československá filosofie, 1937, s. 66, 123; M. Vaňáč, Výuka jednotlivých oborů na Katolické teologické fakultě UK v letech 1891–1939, in: Sborník Katolické teologické fakulty UK, sv. 3, 2000, s. 127n.

P: J. B. Vlastní životopis z 5. 5. 1925, Katolická teologická fakulta TF UK – Personálie, J. B.; Matrika rigoros, fol. 86.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Novotná