BENEŠ Karel Josef 21.2.1896-27.3.1969

Z Personal
Karel Josef BENEŠ
Narození 21.2.1896
Místo narození Praha
Úmrtí 27.3.1969
Místo úmrtí Rožmitál pod Třemšínem
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 392-393

BENEŠ, Karel Josef, * 21. 2. 1896 Praha, † 27. 3. 1969 Rožmitál pod Třemšínem, spisovatel

Otec byl obvodním lékařem. Po maturitě na pražském Akademickém klasickém gymnáziu 1915 narukoval na italskou frontu, kde byl těžce raněn a jako invalida koncem 1916 superarbitrován. 1917–21 studoval zoologii na přírodovědném oddělení Filozofické fakulty UK u profesora F. Vejdovského, současně poslouchal hudební vědu u Z. Nejedlého, filozofii a psychologii u F. Krejčího, externě fyziologii a embryologii na lékařské fakultě. Absolvoval monografií (ve své době ceněnou) o vývoji vajíček obojživelníků Příspěvky k ovogenezi některých Amphibií (1921, PhDr.). Poté pracoval 1921–38 jako bibliotékář Univerzitní knihovny v Praze, kde zřídil studovnu přírodních věd a 1934–37 současně vedl vydavatelskou činnost nakladatelství Družstevní práce. Jeho manželkou byla houslová virtuoska Ervína Brokešová. 1938–41 řídil Státní pedagogickou knihovnu J. A. Komenského. Jako představitel levice národně socialistické strany aktivně vystupoval společně se sociálními demokraty a komunisty proti nebezpečí fašismu a války, od dubna 1939 byl vedle sociálních demokratů J. Fischera, K. Bondyho, V. Jankovce, V. Běhounka a národního socialisty V. Čížka členem vedení ilegální organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. V prosinci 1941 byl zatčen, v Berlíně odsouzen tzv. lidovým soudem na sedm let káznice a vězněn v Gollnowě, Ebrachu a Straubingu, v dubnu 1945 prodělal pochod smrti. V červnu 1945 vstoupil do KSČ, 1945–48 byl přednostou odboru kulturní výstavby Státního úřadu plánovacího, 1948–50 dramaturgem Československého státního filmu, 1947–48 redaktorem revue Růst. Od 1950 působil ve svobodném povolání v Rožmitále pod Třemšínem, na Příbramsku vyvíjel veřejnou kulturněpolitickou činnost. 1946 se stal členem České akademie věd a umění. V posledních létech života trpěl Alzheimerovou chorobou.

Ačkoliv se mu nabízela akademická dráha v oboru fyziologie nižších živočichů, dal přednost umělecké tvorbě. Ve dvacátých letech začínal expresionistickými prózami (Děvče s květinami, 1921, Kov hovoří, 1926, Nesmrtelní se setkávají, 1928, Ozáření lidé, 1929), jimiž se přikláněl k tvárným prostředkům literární avantgardy. Kromě sociální fresky Vítězný oblouk (1937) o událostech prosince 1920 zpracoval osobitým způsobem ve svých vrcholných románech Uloupený život (1935), Kouzelný dům (1939) a Červená pečeť (1940, přepracování románové prvotiny Dobrý člověk, 1925) vlastní koncepci čtenářsky přitažlivého psychologického románu, přičemž vycházel ze studia moderních psychologických teorií S. Freuda, C. Junga, O. Adlera aj. B. dominantním zájmem byl jednak problém psychiky a uplatnění hudební umělkyně, inspiroval se osudy své ženy, jednak závažná otázka identity lidské osobnosti, její ztráty a hledání. Druhá oblast byla v meziválečné literatuře natolik objevná, že mu přinesla mezinárodní ohlas (Uloupený život a Kouzelný dům byly přeloženy do angličtiny a španělštiny, Uloupený život zfilmován v USA, Anglii a Mexiku, Kouzelný dům úspěšně adaptoval 1940 pro film Otakar Vávra). Výrazně avantgardní charakter měla B. libreta tanečního mystéria na staromexický motiv Ogelala (1925) a hudební tragikomedie Plameny (1932) pro skladatele E. Schulhoffa. Po osvobození se B. na sociálně-politickém pozadí zabýval v řadě novel a románů především psychologií účastníků protifašistického odboje (Rudá v černé, 1947, Ohnivé písmo, 1950, Rodný hlas, 1953, Past, 1955, Hra o život, 1958, Setkání v Karlových Varech, 1959, posmrtně Cesta do neznáma, 1973). Přinesl v nich nová témata, někde sice dobově poplatná, avšak díky psychologickému zaměření málokdy upadající do schematických poloh. Ve dvou vydáních zpřístupnil kulturněhistorickým pásmem reflexe roku 1848 (Rok 1848 v projevech současníků, 1932, rozšířeno 1948), dále se pokusil vytvořit barvitý obraz čtyřicátých let 19. století v rollandovsky pojatém trilogickém románu-řece (Mezi dvěma břehy, 1954, Dračí setba, 1957, Útok, 1963), který však, podobně jako jeho knihy pro mládež, zůstal umělecky pod úrovní starších prací. Od dvacátých do šedesátých let přispíval zasvěcenými hudebními referáty do českého denního a odborného německého tisku (šifra -drés), 1945 vydal program Petičního výboru Věrni zůstaneme Za svobodu, 1946 antologii Poezie za mřížemi a pamětní sborník profesora Vojtěcha Čížka, byl autorem nebo spoluautorem scénářů k filmům Václava Kršky Revoluční rok 1848 (1949), Martina Friče Past (1950) a Jiřího Weisse Hra o život (1956).

D: bibliografie in: LČL 1, s. 190; od 1945 in: SČS 1, s. 36n.

L: E. Brokešová-Benešová, Ty a já, 1947 (něm. překlad Berlín 1965); táž, Žila jsem nadějí, 1972; SČS 1, s. 36n.; LČL 1, s. 189n.; Tomeš 1, s. 80; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 23n.; Kunc 1, s. 32n.; J. Kunc, Slovník českých spisovatelů beletristů 1945–1956, 1957, s. 28n.; Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 24n.; HS 1, s. 82.

P: LA PNP Praha; SOA Příbram.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera