StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BENEŠ Ladislav 24.8.1884-6.10.1956

Ladislav BENEŠ
Narození	24.8.1884
Místo narození	Praha
Úmrtí	6.10.1956
Místo úmrtí	Častolovice u Rychnova nad Kněžnou
Povolání	75- Sochař nebo medailér
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 394-395
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40963

BENEŠ, Ladislav, * 24. 8. 1884 Praha, † 6. 10. 1956 Častolovice u Rychnova nad Kněžnou, sochař

Otec byl švec. Od 1897 studoval B. Uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesorů Celdy (Celestýna) Kloučka a Stanislava Suchardy. Potom pracoval jako štukatér. Modeloval figury pro budovu Wilsonova nádraží a s Janem Štursou pro Hlávkův most v Praze. Silně ho ovlivnila tvorba Augusta Rodina, kterou poznal 1902 na jeho pražské výstavě, později ho zaujalo i dílo Antoina Bourdella a Aristida Maiolla, jež poznal 1909 a 1910 na jejich výstavách v Praze. 1911 realizoval pomník Mistra Jana Husa v Bohušovicích u Terezína, svou první velkou práci. Po 1912 vytvořil řadu plastik pod krátkodobým vlivem kubismu, který narušil jeho dosavadní neoklasicistní tvorbu. Narukoval 1916 do Salcburku, kde se spřátelil s malířem Antonínem Hudečkem a poznal svou budoucí ženu Marianu Vorlovou. Již před první světovou válkou navštěvoval pražskou tančírnu Montmartre, v níž nalezl inspiraci pro sérii plastik reflektujících pohyb a emoce tance. Od 1921 dále tvořil plastiky tanců a pracoval i na portrétech. Své velké sochy přihlašoval do soutěží. V nich se sice umisťoval na čelných místech, avšak jeho návrhy nebyly uskutečněny. Osudný byl pro B. neúspěch v soutěži na jezdecký pomník Jana Žižky pro Památník národního osvobození. První cenu porota neudělila, o druhou se dělili B. a Karel Dvořák. Pomník však nakonec realizoval mimo soutěž Bohumil Kafka. B. zanechal veřejné tvorby, přerušil kontakty s pražským prostředím a odešel 1930 z Prahy do Častolovic. Jeho další tvorba odrážela vývoj od klasické antické harmonie k dramatičnosti a k expresivitě. Před druhou světovou válkou vytvořil návrhy na pomník Bedřicha Smetany pro Pardubice, který však již nebyl realizován. V době protektorátu modeloval drobné plastiky s válečnými tématy a vracel se k portrétům a k plastikám tance a Jana Žižky.

B. patřil do generace sochaře Jana Štursy. B. tvorba je členěna do dvou období: v prvním tvůrce usiloval o harmonii, tím se řadil k nejvýznamnějším českým neoklasicistním sochařům, ve druhém ho naplnila rezignace a marnost, kterou zachytil emotivně a expresivně. Sochařské dílo bylo předvedeno 1931 a 1938 na samostatných výstavách v Městském muzeu v Hradci Králové, samostatná výstava kreseb proběhla 1968 v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. Od 1915 se zúčastňoval pravidelných výstav Sdružení výtvarných umělců Mánes, v zahraničí se prezentoval na kolektivních výstavách mj. v Kolíně nad Rýnem, Záhřebu, Bělehradě, Lublani, Mnichově a ve Vídni. Jeho sochy jsou zastoupeny ve všech významných galeriích v České republice. Přijal členství v Umělecké besedě v Praze (1911) a ve Sdružení výtvarných umělců Mánes (1915). Podnikl 1921 a 1931 velké studijní cesty do Itálie.

L: J. Baleka, Zapomínané sochařské dílo, in: Umění 15, 1967, s. 610n.; OSND 1/1, s. 543; Toman 1, s. 54; NEČVU 1, s. 61; SČSVU 1, s. 133; Tomeš 1, s. 80.

Hana Karkanová