BENESCH August 22.12.1829-19.4.1911

Z Personal
August BENESCH
Narození 22.12.1829
Místo narození Velký Ořechov u Luhačovic
Úmrtí 19.4.1911
Místo úmrtí Kroměříž
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

BENESCH, August, * 22. 12. 1829 Velký Ořechov u Luhačovic, † 19. 4. 1911 Kroměříž, právník, politik, spisovatel

Pocházel z rodiny ředitele kounicovských statků. Po gymnáziu v Kroměříži absolvoval v Brně přípravná filozofická studia a poté práva na univerzitách v Olomouci a ve Vídni, kde byl 1854 promován (JUDr.). Začínal jako koncipient u advokáta a moravského politika Aloise Pražáka, poté působil jako právní zástupce u civilního a vojenského soudu v Brně a od 1865 jako advokát v Moravské Ostravě. 1867 se usadil v Kroměříži, kde si k 1. 1. 1868 otevřel vlastní advokátní kancelář. Od počátku se čile účastnil kulturního života města. Jako nově zvolený předseda mužského pěveckého spolku Concordia založil Spolek pro podporu hudby (Verein zur Förderung der Musik), poté stálý městský orchestr a hudební školu. 1870 byl za Kroměříž zvolen do moravského zemského sněmu a současně do říšské rady, kde se stal členem rozpočtového výboru. Pro své aktivity v obou sněmech, zvláště při prosazování zájmů města, si získal uznání a popularitu. 1874–84 byl třikrát zvolen starostou Kroměříže. V této funkci rozvinul širokou organizátorskou činnost. Velkou pozornost věnoval rozvoji místních německých institucí, podporoval hlavně německé školství a další veřejná a kulturní zařízení. Úspěchů dosáhl i ve vlastní komunální politice. Za zásluhy o rozvoj Kroměříže byl B. 1880 udělen rytířský kříž Františka Josefa a při třetí volbě starostou 1881 byl jmenován čestným občanem města. Po 1889 odešel z veřejného života a vedle advokacie se věnoval poměrně plodné literární činnosti, zejména poezii.

D: Die Bethanier, 1889; Der Brunnen der Liebenden, 1890; An Kaiser Josephs Wiege und Sterbebette, 1891; Sudetengrüsse, 3 Bd., 1898–1903; Johannes, 1900; Die Kaltensteinsage, 1901; Sauls Bekehrung, 1903; Nächstenliebe, 1904.

L: Heller 1 (1885), s. 6n.; Jaksch, s. 28; BL 1, s. 74; Kosch Lit 1, s. 387; MSA 91, 1988, s. 15n.; tamtéž, 111, 1993, s. 6.

Jan Novotný