StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BENEŠ Josef 22.2.1905-23.5.1979

Josef BENEŠ
Narození	22.2.1905
Místo narození	Poděbrady
Úmrtí	23.5.1979
Místo úmrtí	Praha
Povolání	50- Náboženský publicista 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 391-392
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40951

BENEŠ, Josef, * 22. 2. 1905 Poděbrady, † 23. 5. 1979 Praha, básník, prozaik a publicista, římskokatolický kněz, pedagog

Pocházel z rodiny drobného obuvníka, matka byla v domácnosti. V rodišti vychodil obecnou školu (1910–15), reálku v Nymburce (1915–24). Tam 1924 složil maturitu. Odešel do Hradce Králové, kde po vykonání doplňujících zkoušek z latiny a řečtiny na tamním gymnáziu vstoupil do kněžského semináře. Studium teologie uzavřel zkouškou a prací Náboženské hnutí předhusitské a předchůdci Husovi a 29. 6. 1929 byl biskupem Mořicem Píchou vysvěcen na kněze. Získal titul ThDr. h. c. a 1. 10. 1929 nastoupil jako kaplan do Lázní Bělohrad. 1930–32 působil v Dašicích u Pardubic, kde se 1932 poprvé veřejně literárně uplatnil jako redaktor Věstníku farnosti dašické. Zkušenosti v tomto oboru nabyl již jako student ve Spolku studujících Poděbradska, kde vedl loutkové divadlo, i jako předseda Literární jednoty slovanských bohoslovců a redaktor studentského Časopisu bohoslovců. Z Dašic odešel 1932 jako kaplan do Hořic v Podkrkonoší, 1933 do Jičína. Tam již 1932 debutoval knižní prozaickou prvotinou, náboženským dílem románového charakteru Oběť zpovědního tajemství. V Jičíně redigoval do 1942 regionální kulturně-náboženský měsíčník Český ráj a přispíval do řady dalších katolicky orientovaných listů (zejména Štít, Čech, Lidové listy). 1933 vydal monografii Děkanský chrám sv. Jakuba st. v Jičíně, 1934 práci Apoštolové a 1936 básnickou prvotinu Slovem i dlátem. 1935 byl jmenován administrátorem jičínského děkanství a po složení profesorských zkoušek od 1. 3. 1935 ustanoven profesorem na středních školách. Od 1936 učil na Lepařově gymnáziu. Bohatá publikační a autorská činnost v Jičíně (vydal mimo jiné povídky Z lásky k Němu, 1938, Pohádka Českého ráje, 1940, Výhledy do záhrobí, b. d.) byla přerušena autorovou internací v Terezíně (od 1942), posléze v koncentračním táboře v Dachau. Tam se 1944 podílel na psaní a šíření ilegálního časopisu Plantážník. Po osvobození nastoupil od 1. 9. 1945 jako středoškolský profesor v Trutnově. Spolupracoval s rozhlasem (1946 zde pořádal rozhlasové přednášky nazvané Čtyři strany zápisníku). Především na úseku katolické publicistiky, jíž se hojně věnoval, vynikla autorova angažovanost. Příznačným pro řadu B. děl biografického charakteru (životopisné medailonky českých vlasteneckých katolických kněží 19. století Ač zemřeli, ještě mluví, 1964 a medailony českých katolických kněží – obětí fašismu Kaine, kde je tvůj bratr?, 1971) se stal vlastenecký patos. Patriotismu se nevyhnula ani B. sbírka básní, reflexe zážitků z koncentračního tábora (Quadragesima, 1973). Oslavný tón mají také spisy náboženského charakteru, vydané 1954 Naše chrámy a Blahoslavená Anežka česká. Únor 1948 přijal kladně a podporoval komunistickou moc. Krátce působil na gymnáziu v České Třebové, pak odešel do Prahy, kde 1950–68 byl šéfredaktorem časopisu pro katolické duchovenstvo Duchovní pastýř, a 1950–75 i ročenky Cyrilometodějský kalendář. Od 1950 byl profesorem pedagogiky a katechetiky na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze, posléze v Litoměřicích. Od 1951 spojil úzce své jméno s budováním a rozvojem České katolické charity (zejména jako člen ústředního výboru a předseda tiskové komise). 1951 byl jmenován nesídelním kanovníkem na Vyšehradě a 1955 na sv. Vojtěcha instalován jako kanovník sídelní. 1951 vykonával funkci generálního tajemníka Celostátního mírového hnutí výboru katolického duchovenstva. Z dojmů z cesty delegace československých katolíků do Vietnamu vydal práci Vzkříšená země (1956, s F. Drábkem a L. Polákem). 1964 byl zvolen členem Světové rady míru a místopředsedou Československého výboru obránců míru. Veřejnou činnost rozvíjel po 1948 též jako generální tajemník Mírového hnutí katolického duchovenstva, člen Ústředního výboru Československé strany lidové, obvodního výboru Svazu protifašistických bojovníků, člen Svazu československých novinářů, Federálního ÚV Sdružení katolických duchovních Pacem in terris a jejího předsednictva. Často cestoval: navštívil dvakrát Vietnam, Blízký východ (Libanon, Sýrii, Jordánsko a Egypt), Indii, USA, Kanadu, Tunis, Francii, Itálii a mnohé další státy. 1967 vedl delegaci katolického duchovenstva do Sovětského svazu (první oficiální návštěva konaná na pozvání pravoslavných bratří); 1969 navštívil Egypt. 16. 1. 1974 se stal v pořadí sedmdesátým proboštem vyšehradské kapituly.

Jeho ostatky byly po obřadu celebrovaném kardinálem F. Tomáškem 30. 5. 1979 v kapitulním chrámu sv. Petra a Pavla v Praze uloženy do hrobky vyšehradské kapituly.

L:Kulturní adresář ČSR, 1936; F. S. Frabša, Jičínští, libánští a sobotečtí spisovatelé a kulturní pracovníci, 1939–40, s. 3; F. Brodský, Jubileum prof. P. J. B. (k 50tinám), in: Lidová demokracie 22. 2. 1955; J. Kunc, Česká literární bibliografie. 1945–1966, 3, 1967, s. 76; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 71; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 392; K 70tinám: Cokoliv jste učinili… Sborník příspěvků k sedmdesátinám vyšehradského probošta dr. J. B., 1974 (kde i bibliografie díla); sine: 70 let J. B., in: Duchovní pastýř 1975, č. 2; sine: 70 let J. B., in: Lidová demokracie 22. 2. 1975. Nekrolog: sine: Rozloučení s prof. dr. J. B., in: Lidová demokracie 31. 5. 1979; LČL 1, s. 188 a 3, s. 1402; Tomeš 1, s. 79.

P: Biografický archiv ÚČL.

Marcella Husová