BENNEWITZ Anton 26.3.1833-29.5.1926

Z Personal
Anton BENNEWITZ
Narození 26.3.1833
Místo narození Přívraty u Litomyšle
Úmrtí 29.5.1926
Místo úmrtí Doksy u České Lípy
Povolání

78- Hudební interpret

61- Pedagog

BENNEWITZ, Anton (též BENEVIC, Antonín), * 26. 3. 1833 Přívraty u Litomyšle, † 29. 5. 1926 Doksy u České Lípy, houslista, houslový pedagog

Syn lesníka na valdštejnském panství. 1846–52 vystudoval hru na housle na pražské konzervatoři u prof. Moritze Mildnera. 1854 se stal (vedle svého učitele) houslistou orchestru pražského Stavovského divadla, vedeného Františkem Škroupem. V letních měsících pořádal koncertní cesty. V divadle setrval do 1861, pak přijal místo koncertního mistra v Mozarteu v Salcburku. 1863–66 byl druhým koncertním mistrem dvorní opery ve Stuttgartu. Od 1862 ho provázela manželka Emilie (1834–1906), zpěvačka pražského Stavovského divadla, která ve Stuttgartu též krátce vystupovala ve dvorní opeře. 1866 zemřel prof. Mildner a B. získal mezi 14 uchazeči jeho místo na pražské konzervatoři. Od 1879 spravoval ústav za nemocného ředitele Josefa Krejčího a 1882 až 1901 byl sám jeho ředitelem. Po penzionování žil v Doksech. V pražském koncertním životě se B. uplatnil jako sólista (např. 1869 a 1870 vystoupil na abonentních koncertech Bedřicha Smetany se spojenými orchestry českého a německého divadla), především však jako komorní hráč. Rozvinul tradici pěstování komorní hudby, kterou kolem 1810 založili profesoři konzervatoře soukromými koncerty v paláci Nosticů, Clam-Gallasů ad., a v níž později pokračovali také koncerty veřejnými. 1860 pořádal B. tzv. kvartetní zábavy s absolventem konzervatoře Františkem Baušem a svými kolegy z divadla, Alfredem Paulusem a Juliem Goltermannem. 1873 vystoupil, doprovázen B. Smetanou, na třech koncertech v Konviktě s kvartetem Bohuslava Hřímalého. Od 1877 byl činný v česko-německém spolku Kammermusikverein a od 1880 se stal primariem jeho domovského kvarteta. 1891 stál na pražské konzervatoři u zrodu Českého kvarteta, jehož členové Josef Suk, Oskar Nedbal a Karel Hoffmann byli jeho žáky. Jako pedagog navázal na vynikající tradici houslové školy konzervatoře, kterou vytvořili Wilhelm Pixis a Moritz Mildner, a vychoval dvě generace proslulých houslistů (mj. Karel Halíř, František Ondříček, Jiří Herold, Jan Buchtele, Ferdinand Lachner ad.). Svou funkci ředitele spojoval s uměleckými cíli, snažil se zvýšit prestiž školy a úroveň všeobecného vzdělání jejích studentů. Ač rodem Němec, mluvil dobře česky a byl národnostně snášenlivý (zavedl vyučování hudební teorie v češtině). Dirigoval orchestr konzervatoře s náročnými programy, dramaturgicky tak obohacoval pražský koncertní život a zaměřoval se na novou českou tvorbu. Získal pro školu vynikající pedagogy (Otakar Hostinský – estetika 1882–86, Hanuš Wihan – violoncello 1888, Jindřich Kàan z Albestů – klavír 1889, Antonín Dvořák – skladba 1891, B. žák Otakar Ševčík – housle 1892–1906). Mezi pražskými hudebníky druhé poloviny 19. století patřil B. k osobnostem evropského významu.

L: Almanach des königlichen ständischen Theaters (…) in Prag auf das Jahr 1855, s. 15 (angažmá v orchestru), 1861, s. 16, 1862, s. 21 (odchod); R. F. Procházka, Der Prager Kammermusikverein, 1926, zvl. s. 220n.; J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, passim; Na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, sborník, 1936, passim; Bartoš: PD opera, s. 203, 211, 212, 214 (o koncertech); F. Žídek, Přehledné dějiny českého houslového umění, 1940, zvl. s. 53n.; M. Šulc, Oskar Nedbal, 1959, s. 11n., 23n.; F. Žídek, Čeští houslisté tří století, 1982, zvl. s. 90n.; B. a E. Lomnäs – D. Strauss, Auf der Suche nach der poetischen Zeit. Der Prager Davidsbund, Saarbrücken 1999, sv. 1, rejstřík na s. 331(s přehledem programů B. pražských koncertů); Pazdírkův hudební slovník naučný 1, část věcná, 1929, heslo Pražská škola, s. 326n. (se soupisem žáků); Pazdírek, s. 66; HS 1, s. 83; LDM 1, s. 160.

Jitka Ludvová