StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BENONI Bohumil 25.2.1862-10.2.1942

Bohumil BENONI
Narození	25.2.1862
Místo narození	Chrudim
Úmrtí	10.2.1942
Místo úmrtí	Bělá pod Bezdězem
Povolání	78- Hudební interpret 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 408
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41026

BENONI, Bohumil, * 25. 2. 1862 Chrudim, † 10. 2. 1942 Bělá pod Bezdězem, operní pěvec, pedagog

Rodina se původně jmenovala Penoni. Jako devítiletý získal B. hudební základy u chrudimského regenschoriho Antonína Horálka a skladatele a hudebního spisovatele Aloise Hniličky; účinkoval také v ochotnických představeních. Vystudoval v Chrudimi gymnázium (1874–80) a hospodářskou školu (1880–82). Na doporučení Karla Pippicha se však dále věnoval zpěvu. 1881–83 byl v Praze žákem Jana Ludevíta Lukese. 1882 vystoupil na koncertě Měšťanské besedy, 7. 4. 1883 debutoval v roli Valentina v opeře Ch. Gounoda Faust a Markétka v Prozatímním divadle, do něhož byl od 1. 4. angažován. Po znovuotevření Národního divadla 16. 11. 1883 automaticky přešel do jeho souboru, ovšem jako kopista. Na vážnější pěveckou příležitost musel čtyři roky čekat, neboť divadlo v té době mělo vynikající barytonisty (Josef Lev a Leopold Stropnický).

Zpočátku, veden soudobými pěveckými vzory, byl B. projev ovlivňován romantickým afektem, přehráváním a také pěveckými manýrami, které nerespektovaly skladatelův zápis. Postupně se propracovával k individualizaci charakterů svých postav. Představoval jednoho z prvních zástupců pěvecké generace českého divadla, která se nespoléhala pouze na hlasovou techniku a pěvecký projev, ale dotvářela operní postavy v duchu realistického operního herectví, jak je od poloviny 80. let 19. století prosazoval režisér Josef Šmaha. B. patřil k blízkým přátelům tanečníka a choreografa Augustina Bergera, jenž mu dával lekce pohybové průpravy. 1887 opustil divadlo Leopold Stropnický a 1888 Josef Lev, B. se poté stal (až do svého penzionování 30. 6. 1912) prvním barytonistou ND. 1890 se oženil s herečkou Národního divadla Hanou, rozenou Dumkovou (1868–1922). Čtvrtstoletí umělecké činnosti oslavil 5. 3. 1908 titulní rolí Hanse Heilinga ve stejnojmenné opeře H. Marschnera. Typologie B. postav zahrnovala především romantické hrdiny démonického výrazu, resp. povahově rozpolcené postavy (Jago v Othellovi a titulní role v Rigolettovi G. Verdiho, Scarpia v Tosce G. Pucciniho, titulní role Démona v díle A. G. Rubinsteina, Escamillo v Carmen G. Bizeta), historické hrdiny, vladaře a aristokraty (Boris Godunov M. P. Musorgského, Amonasro v Aidě G. Verdiho, Don Giovanni W. A. Mozarta), byl vynikajícím Bludným Holanďanem ve stejnojmenné opeře R. Wagnera, prvním českým představitelem Evžena Oněgina, Jeleckého v Pikové dámě P. I. Čajkovského, zpíval však také komické či komicko- -charakterní role (Figara v Lazebníku sevillském G. Rossiniho, Falstaffa G. Verdiho). Celkem vystoupil v 29 českých operách 14 skladatelů. B. hlas byl zachycen na fonografických válečkách (Edison-Zylinder) a gramofonových deskách, které jsou dnes sběratelskou kuriozitou (Zonophon aj.).

Po odchodu z ND vyučoval ve vlastní operní škole (k B. žákům patřil např. Zdeněk Otava), publikoval memoáry, práce z historie divadla a teorie a praxe operního zpěvu. Byl pohřben v Chrudimi.

D: podrobný soupis rolí in: ND a jeho předchůdci, s. 20n.; literární: stati v časopisech: Dalibor 29, 1906/07, s. 132, 157, 172, 256; 30, 1907/08, s. 85, 117; 36, 1919, s. 146; 37, 1920/21, s. 3; Smetana 1, 1910/11, s. 218; 4, 1913/14, s. 113, 118; 5, 1914/15, s. 20; 11, 1921, s. 62; 14, 1924/25, s. 129; 15, 1925, s. 3; Hudební revue 1, 1908, s. 313; knižní publikace: Moje vzpomínky a dojmy, 1917; Nová kniha vzpomínek a dojmů, 1919; Pěvecký brevíř, 1919; Pěvci, jich umění a osudy. Kapitoly z dějin zpěvu, 1922; Pěvecké umění a jeho metodika, 1928; Kapitoly o pěveckém umění, 1928.

L: -ý, B. B., in: Dalibor 5, 1883, s. 136; Tg. [K. Teige], B. B., in: Česká Thalia 2, 1888, s. 40; Hda. [Fr. K. Hejda], B. B., in: Dalibor 10, 1888, s. 291; A. Rektorys, B. B., in: tamtéž 30, 1907–08, s. 271; O. Nebuška, B. B., in: Hudební revue 1, 1908, s. 313; J. Löwenbach, B. B., in: tamtéž 3, 1910, s. 530; O. Nebuška, B. B., in: tamtéž 5, 1911–12, s. 516; A. Rektorys, B. B. in: Smetana 1, 1936–37, s. 85; Z dopisů B. B. A. Rektorysovi, in: tamtéž, s. 87; J. Němeček, Opera ND v období Karla Kovařovice, 1, 1968, passim, 2, 1969, s. 8n., 45, 78, 108, 169, 259n.; Bartoš: PD opera, s. 165, 171, 173, 183 a passim; J. Teichman, Postavy českého divadla, 1941, passim; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1942, passim; L. Novák, Stará garda Národního divadla. Činohra – Opera – Balet, 1944, s. 274n.; Z. Nejedlý, kritiky v tisku z let 1900–20, soupis in: Bibliografie díla Z. Nejedlého, vyd. S. Jonášová, 1959, rejstřík; HS 1, s. 83n.; ND a jeho předchůdci, s. 20n.; Tomeš 1, s. 84; Kutsch – Riemens, Großes Sängerlexikon 1, Bern – München 1999, s. 261n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vlasta Reittererová