BERCHTOLD Bedřich Všemír 25.10.1781-3.4.1876

Z Personal
Bedřich Všemír BERCHTOLD
Narození 25.10.1781
Místo narození Stráž nad Nežárkou
Úmrtí 3.4.1876
Místo úmrtí Buchlovice u Uherského Hradiště
Povolání

6- Botanik

15- Lékaři

BERCHTOLD, Bedřich Všemír, * 25. 10. 1781 Stráž nad Nežárkou, † 3. 4. 1876 Buchlovice u Uherského Hradiště, lékař, botanik, cestovatel, mecenáš

Pocházel ze šlechtického rodu Berchtoldů, který přišel na Moravu v 17. století z Tyrol. Studoval v Praze na staroměstském gymnáziu a lékařství na Karlo-Ferdinandově univerzitě, která ho 1804 prohlásila doktorem lékařství (Med. Dr.). Potom se B. vydal na cesty po Německu a po Rakousku, studoval ve Würzburgu a ve Vídni. Za pobytu v Řezně se seznámil s přírodovědcem Kašparem ze Šternberka, který v B. probudil zájem o vědecké pěstování botaniky. Po návratu do Čech se B. usadil v Tučapech u Tábora a do 1815 tam provozoval lékařskou praxi. Odtud podnikal četné floristické výpravy jak po jižních Čechách, tak i do jiných oblastí (Milešovka, České středohoří, Litoměřice, Zákupy, okolí Prahy). O významných nálezech rostlin B. referoval bratřím Janu Svatopluku a Karlu Bořivoji Preslovým, kteří jeho informace použili ve spise Flora Čechica (1819).

B. se přihlásil k českému národnímu hnutí. Jako vlastenec se aktivně angažoval při založení Vlasteneckého muzea v Čechách v Praze. Pro jeho prozatímní správu 1817–18 vypracoval obšírný plán. V něm navrhl organizaci muzea, způsoby financování správního a vědeckého personálu a zdroje pro získávání a pro zabezpečení sbírek. Muzeu věnoval též peníze a své herbáře z domácích a zahraničních sběrů. Za zásluhy byl 1823 zvolen čestným členem Muzejní společnosti a od 1850 členem Muzejního výboru. Od 1820 zahájil s přírodovědcem Janem Svatoplukem Preslem vydávání díla O přirozenosti rostlin, aneb rostlinář, z něhož do 1835 připravili dva kompletní svazky a třetí nedokončili. Dílo obsahovalo teoretické pojednání o životě rostlin a kapitoly o jejich užitku v zemědělství, hospodářství, řemeslech, umění, obchodě a v lékařství. Kromě podpory české vědecké botanické literatury se B. zasadil o vydávání časopisu Krok, ve kterém otiskl mj. pojednání o hořké soli (1831). Psal i botanicko-lékařské a technologické články, které potom 1836–43 uveřejňoval v Oekonomisch-technische Flora Böhmens se spoluautory Wenzlem Benno Seidlem, Filipem Maxmiliánem Opizem, J. Pfundem a Franzem Xaverem Fieberem. Mezitím B. 1842 vydal velkou monografii o bramborách (Die Kartoffeln, die Geschichte, Charakteristik, Nützlichkeit u. Schädlichkeit, Kultur u. Krankheiten), v níž shrnul poznatky o jejich botanice, pěstování, chorobách, škůdcích i zužitkování. V přírodovědeckém spolku Lotos od 1851 redigoval stejnojmenný časopis, v němž otiskoval různé přírodovědecké články. 1834–36 cestoval po Švýcarech, západním Německu a po Holandsku a sbíral další rostlinný materiál pro muzeum. Později podnikal cesty nejen do západní Evropy, ale i do Malé Asie, Palestiny a do Egypta. 1846–47 provázel vídeňskou cestovatelku Idu Pfeiferovou do Brazílie, kde věnoval pozornost především floristice. Přírodovědné a etnologické poznatky z této cesty zapsal do deníku, který se zachoval v jeho pozůstalosti. 1851 organizoval rakouskou expozici na světové výstavě v Londýně. 1855–56 podnikl ještě dvě kratší cesty do Dalmácie a Sedmihradska. Od 1836 byl řádným členem VHS, od 1850 mimořádným členem KČSN a stal se i dopisujícím členem botanických společností v Edinburku a v Řezně. Po ukončení cestovatelské činnosti se věnoval svým přírodovědeckým sbírkám a poslední léta života pobýval na zámku v Buchlovicích.

L: OSN 3, s. 809n.; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1921, passim, 2; 1923, passim; Vesmír 16, 1935, s. 33n.; M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS, 1967, s. 22n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravsko-slezském území, in: Zprávy Československé společnosti dějin věd a techniky 14–15, 1970, s. 58n.; Lidé a země 30, 1981, s. 470n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 29; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – cestovatelé, 1998, s. 65n.; Čeští a slovenští orientalisté, 1999, s. 74.

P: pozůstalost hrabat Berchtoldů je uchována v MZA v Brně; herbáře jsou uloženy v Botanickém oddělení NM v Praze.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška