BERGER Oldřich Eduard 25.1.1891-11.3.1956

Z Personal
Oldřich Eduard BERGER
Narození 25.1.1891
Místo narození Mladá Boleslav
Úmrtí 11.3.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání

68- Redaktor nebo žurnalista 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

45- Voják nebo partyzán

BERGER, Oldřich Eduard, * 25. 1. 1891 Mladá Boleslav, † 11. 3. 1956 Praha, novinář, publicista, překladatel

Maturoval 1911 na klasickém gymnáziu na pražském Žižkově. 1911–14 studoval práva na české univerzitě v Praze (absolvoval šest semestrů). Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády; na haličské frontě se dostal do ruského zajetí, 1917–18 se angažoval v československém komunistickém hnutí v Rusku a určitou dobu působil jako redaktor sovětské tiskové agentury ROSTA. Po návratu do vlasti v létě 1920 pracoval nejprve v redakci Práva lidu, 1920–29 byl politickým redaktorem a parlamentním zpravodajem Rudého práva, 1922–29 současně pražským zpravodajem brněnské Rovnosti. 1921–29 byl členem KSČ, z níž byl vyloučen jako aktivista opozice proti Gottwaldovu vedení, 1929–32 jedním z organizátorů a sekretářem komunistické opozice a redaktorem jejích časopisů – teoretické revue Komunista v Praze (1929) a týdeníku Obrana svobody na Kladně (1929–32). 1932 vstoupil do Československé sociálnědemokratické strany dělnické. 1932–38 působil jako redaktor Práva lidu a pražský korespondent bratislavských Robotníckých listů, 1939 redaktor deníku Národní práce, 1939–41 Tiskové služby Národního souručenství, 1941 musel na zásah okupantů tisk a novinářskou práci opustit. 1942–44 byl v invalidním důchodu. Za německé okupace se aktivně účastnil domácího protinacistického odboje; 1944 byl zatčen a s celou rodinou vězněn v koncentračním táboře. Jeho syn Ota B. (1925–1945), začínající novinář a spojka mezi odbojovými skupinami, zemřel v červenci 1945 na následky věznění. 1945–48 byl B. šéfem tiskového a propagačního oddělení ministerstva průmyslu (ministerský rada) a šéfredaktorem měsíčníku Československý průmysl, zároveň působil také jako člen ústředního výkonného výboru Československé sociální demokracie a předseda propagační komise strany. Psal politické brožury, publikoval knihu Velké dílo (1946), věnovanou problematice znárodnění v ČSR, a soubor reportáží Cesta za mírem (1947); překládal z ruštiny (mj. Johna Reeda Deset dnů, které otřásly světem, 1924, a spis J. V. Stalina Otázky leninismu, 1927). Byl editorem řady publikací, vydaných Československou sociální demokracií v letech 1945–48. Jako blízký spolupracovník B. Laušmana byl po únoru 1948 penzionován a nemohl pokračovat v žurnalistické činnosti.

D: Cesta ruské revoluce. Historicko-politické předpoklady vítězství ruských dělníků a rolníků a uskutečnění diktatury proletariátu, 1927; Bohumil Laušman v odboji a budování, 1945; Československá sociální demokracie v domácím odboji, 1945; Velké dílo. Hospodářsko-politický profil československého znárodnění, 1946; Cesta za mírem. Hrst reportáží z Rumunska, Bulharska, Jugoslávie, Polska a Rakouska, 1947.

P: Archiv Syndikátu českých novinářů.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš