BERGLER Josef 1.5.1753-25.6.1829

Z Personal
Josef BERGLER
Narození 1.5.1753
Místo narození Salzburg (Rakousko)
Úmrtí 25.6.1829
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

BERGLER, Josef (též PERGLER), * 1. 5. 1753 Salzburg (Rakousko), † 25. 6. 1829 Praha, malíř, mědirytec

Syn rakouského sochaře a malíře Josefa Berglera st. (1718 až 1788), činného v Pasově, Salzburgu, Vídni a jinde. Kolem 1771 se vyučil v otcově dílně v Pasově a vytvořil první samostatné práce. Od 1774 dostával vlastní zakázky. 1776 odešel, finančně podporován pasovským biskupem Leopoldem Ernstem von Firmian, na studia do Itálie. Nejprve se učil v Miláně u proslulého malíře fresek Martina Knollera. Studoval staré italské mistry a stýkal se se svým pozdějším celoživotním přítelem sochařem Josephem Mattersbergerem. V Miláně byl podporován také bratrem pasovského biskupa, hrabětem Karlem von Firmian. 1781 odešel B. do Říma k Antonu Maronovi, aby se tam kromě dalšího studia fresek věnoval zejména antickému umění a dílu Raffaela Santiho. 1784 získal velkou zlatou medaili malířské akademie v Parmě za olej Samson zajatý Filištíny, porota akademie ocenila především B. zdařilou figurální kompozici. Úspěch plátna zaručil B. řadu zakázek z církevních kruhů: pro klášter ve Fabrianu vytvořil oltářní obrazy Osvobození sv. Petra a Sv. Apolonie, pro kostel v Marinu u Albana oltářní obraz Madona s dítětem, pro tamní kapli fresky, aj. V téže době se B. věnoval i portrétní tvorbě. V Římě se B. stal členem malířské akademie St. Lucca (sv. Lukáše). 1786 se musel vrátit do Pasova, aby převzal rodinnou dílnu za svého stárnoucího otce. Tato doba, která je po tvůrčím období v Itálii označována za druhou etapu B. umělecké dráhy, byla však pro něho méně úspěšná. B. biskupský mecenáš a příznivec zemřel a za jeho následníka, biskupa Auersperga, měl o zakázky z okruhu biskupství nouzi. Situace se zlepšila až 1795, kdy byl jmenován dvorským stolníkem a komorním malířem nového pasovského biskupa Tomáše hraběte Thuna. Během čtrnácti let, kdy vedl svou dílnu v Pasově, se podobně jako v Itálii věnoval ve velké míře oltářním a kabinetním obrazům pro kostely v Bavorsku a Horním Rakousku. Vytvořil mimo jiné řadu oltářních obrazů, jako Narození Krista pro kapli biskupského letohrádku v Pasově, Ukřižovaný Kristus a Marie Magdalena pro farní kostel v Pasově, Sv. Josefovi se zjevuje anděl pro kostel ve Wegscheidu, Umírající sv. Josef a Sv. Benedikt pro oltář kostela v Schärdingu jakož i další plátna pro tento klášter, která později shořela, či oltářní obraz Kristův křest a další malby pro kostel ve Freynbergu.

Díky četným kontaktům s českým prostředím se B. počínaje rokem 1797 podílel na přípravách založení pražské malířské akademie. 1799 se oženil s vdovou po malíři Franziskou Hilarií Wello († 1825 v Praze). 1800 získal od pasovského biskupa šestiletou dovolenou, aby se mohl ujmout v Praze místa ředitele akademie. Po uplynutí dovolené se B. směl rozhodnout, zda se vrátí do služeb biskupa, nebo zůstane v Praze. Třetí, pražská etapa B. uměleckého života, byla spojená především s prací na akademii. 1803 byl B. jmenován ředitelem bez časového omezení. Jeho působení v Čechách ovlivnilo značnou měrou české umělecké dění. V první třetině 19. století patřil k respektovaným umělcům. Měl dobré kontakty s českou aristokracií.

Dílo, jemuž podle dnešních kritérií chybí vlastní invence, vycházelo z klasicismu a vyznačovalo se eklekticismem a akademismem. Výuku na akademii vedl B. na základě svého školení v duchu klasicismu, s důrazem na kresbu. Jeho studenti se učili kreslit postavy podle sádrových kopií antických originálů a podle živých modelů a kopírováním B. kreseb z doby jeho italského pobytu. K B. žákům patřili mimo jiné Josef Führich, Karl Würbs, Friedrich von Amerling, Václav Mánes či Johann Gruß. Jako ředitel byl B. nesmírně autoritativní a jeho názor platil za konečný.

V Praze se B. i nadále věnoval malbě oltářních obrazů. Vytvořil plátna Sv. Josef a Sv. Terezie pro kostel karmelitek v Praze na Hradčanech, rozměrné obrazy Kristovo nanebevstoupení pro kostel v Josefově, Sv. Jan Křtitel a Sv. Jan Nepomucký pro kostel v Mladé Vožici, Kristus na kříži pro kostel v Praze- -Bohnicích (1809) a své nejlepší dílo Sv. Mikuláš pro kostel v Merklíně. Navrhoval dále kostelní a chrámový inventář – např. sarkofág pro kostel Nanebevzetí P. Marie na Strahově (1811, realizace Josef Malínský). V Praze se věnoval i historické malbě. Z tohoto okruhu vynikly tři olejomalby na motivy z českých dějin – Libuše na Vyšehradě řeší spor bratří o otcovskou půdu, Soudní slyšení Spytihněva II. a Zachránění Karla IV. v bojích u Pisy skrze statečné české rytíře včetně tří Kolovratů. Cyklus měl dalších sedmdesát kreseb. Patrně nejznámějším dílem je Hermann po bitvě v Teutoburském lese (1809). Třetím okruhem B. tvorby byly portréty především české šlechty (Franz hrabě Sternberg-Manderscheid, 1811, aj.). Známým se stal i B. autoportrét (1803). Prostřednictvím mědirytin pak tyto portréty a také karikatury a žánrové obrázky často rozmnožoval. Je autorem víc než tří set grafických listů. Od 1822 měl závažné zdravotní problémy. Ředitelem akademie však zůstal až do smrti. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

L: Dlabač 1, s. 125; J. Ritter von Rittersberg, J. B. Direktor an der Akademie der bildenden Kuenste, 1829 (nekrolog); Czikan 1, s. 274n.; G. K. Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexikon 1, München 1835, s. 434n.; Wurzbach 1, s. 309n. (kde přehled starší literatury); Toman 1, s. 59; DBE 1, s. 449; R. Prahl, Prag 1780–1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völker, 2000, s. 444n. a passim; Saur 9, s. 394n. (kde souhrn novějších časopiseckých titulů); BL 1, s. 79 (chybné datum úmrtí 25. 5. 1829); ISN 2, s. 264; KSN 1, s. 512; EČVU, s. 59; PSN 1, s. 206; ÖBL 1, s. 73.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková