BESSER Vilém Miloslav 2.12.1930-27.10.1985

Z Personal
Vilém Miloslav BESSER
Narození 2.12.1930
Místo narození Kladno
Úmrtí 27.10.1985
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BESSER, Vilém Miloslav, * 2. 12. 1930 Kladno, † 27. 10. 1985 Praha, herec

Rodiče působili před synovým narozením jako herci u kočovné společnosti, posléze se usadili v Kročehlavech u Kladna (dnes součást Kladna), kde otec pracoval jako dělník v železárnách, za války jako valcíř ve válcovnách, a divadlu se nadále věnovali ochotnicky (1950). V Kročehlavech, kde se B. narodil, vychodil obecnou školu. V Kladně nastoupil do učení jako číšník a byl pikolíkem v restauraci U Klosů. Profesionální hereckou dráhu zahájil v šestnácti letech po vyučení. Již 1945 nabídl své služby rozhlasu a 1946 hrál poprvé ve filmu K. Steklého Siréna (dokončeno 1947). Jako divadelní herec- -mládežník začínal pod vedením Jaroslava Novotného 1947, kdy nastoupil do souboru malé kočující scény agit-propové skupiny Modrá halena (Družstvo lidových umělců), propagující svým repertoárem především dvouletku. 1948–49 byl B. angažován v Divadle mladých pionýrů v Praze, 1949–53 působil v Městském divadle pro mládež (posléze Divadlo Jiřího Wolkera v Dlouhé třídě), absolvoval povinnou vojenskou službu a 1953–55 hrál v zájezdovém souboru Armádního divadla – scény Vinohradského divadla (Ústředního divadla Československé lidové armády). 1955–61 absolvoval řadu krátkých angažmá mimo Prahu, většinou opět u zájezdových scén, působil v Českých Budějovicích (1955–57), v Teplicích (1957–58), odkud po zrušení tamní scény přešel do Pardubic (13. 7.–20. 11. 1958 Východočeské divadlo), poté působil v Hořovicích (od 1. 12. 1958–59), na Kladně (1959–60 Městské divadlo) a v Plzni (1960–61 Divadlo Josefa Kajetána Tyla). Od 1961 do konce života byl kmenovým členem pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého na Smíchově. Zároveň řadu let spolupracoval s Československým rozhlasem, účinkoval v mnoha filmech (Botostroj, Rudá záře nad Kladnem, Nástup, Kde řeky mají slunce, Zpráva o chirurgii města N., Občan Brych, Milujeme, Plavecký mariáš, Olověný chléb aj., z pozdějších filmů zejména po boku R. Hrušínského ve filmu Diagnóza smrti i ve svém posledním filmu Záchvěv strachu). Mnoho rolí ztvárnil i v televizních inscenacích (např. Salvátor, sedmnáctého března krátce páté, Větrná setba, Zahrada dětí, Lovec, Nad smutnou řekou ptáci nelétají, Muž s puškou, Oddělení zvláštní péče, Předjaří); uplatňoval se v rozhlase a v televizním i filmovém dabingu. Účinkoval ve více než 120 divadelních a televizních inscenacích a v 55 filmech. Na jevišti i ve filmu ztvárňoval postavy nejrůznějších typů a charakterů, většinou však výbušné, tvrdé, robustní, chlapské, sebevědomé. Svým zjevem evokoval zpočátku kladného hrdinu doby, přijímal role uvědomělých svazáků, funkcionářů, vojáků apod., později exceloval v postavách vyloženě negativních; od rolí optimisticky neproblémových směřoval k samorostlým a uzavřeným hrdinům. Hrál v repertoáru současném i klasickém, zejména ruském. Do povědomí diváků, především televizních a filmových, se zapsal jako představitel příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti (např. A. Moskalyk, Pozor, je ozbrojen, 1985, role poručíka SNB v Sequensově Kronice žhavého léta, 1973), funkcionářů a seriálu Třicet případů majora Zemana, z klasických rolí pak jako Othelllo (Shakespeare), de Castel Jaloux v Rostandově Cyranovi z Bergeracu, nebo jako Megér Bulyčov Gorkého hře Jegor Bulyčov a ti druzí (1971).

Dobově byl vnímán jako výrazný představitel moderně cítěného realistického herectví socialistické éry. Užíval též jména Míla B. Zemřel předčasně na zákeřnou chorobu. Dcera z prvního manželství (uzavřeném 15. 1. 1954) se Zdeňkou Černou Kateřina B. (* 1954) studovala herectví. Z druhého manželství s publicistkou a spisovatelkou Miroslavou B. z počátku 80. let měl syna Viléma. Déle žil s herečkou Jaroslavou Pokornou, s níž měl dceru Barboru.

D: role (výběrově): Lenie (J. Steinbeck, O myších a lidech, 1965); Claudius (W. Shakespeare, Hamlet, 1972, 1974); Cornelius Melody (E. O’Neill, Tak trochu básník, 1972); vodník (A. Jirásek, Lucerna, 1974); Jesse Mahoney (B. Brecht, Muž jako muž, 1978); Josef Roškot (F. Šrámek, Měsíc nad řekou, 1981); Johann Ludwig Heiberg (P. O. Enquist, Rodinný portrét z roku 1856, 1985); Klaes (G. Gorin, Thyl Ulenspiegel); Gubin (M. Gorkij, Dostigajev a ti druzí).

L: V. Hrouda, Čtyři rozdílné inscenace, in: Rudé právo 16. 7. 1971; sine, Slovo pro V. B., in: Svět v obrazech 18. 8. 1972; D. Neumannová, Třináct angažmá Míly B., in: Záběr 4. 1. 1974; V. Benešová, V. B., in: Československá televize 1. 12. 1975; M. Sedlářová, Zvolil bych divadlo, in: Československý voják 22. 8. 1979, s. 4n.; -kab, V. B., in: Květy 25. 12. 1980; J. Sitařová, Malé putování za V. B., in: Kino 11. 3. 1980, s. 6n.; L. Tunys, V. B. o herecké práci, in: Zemědělské noviny 7. 5. 1981; sine, Krajem nás provází herec V. B., in: Ahoj na sobotu 23. 10. 1981, s. 9; J. Švarcová, V. B., in: Československá televize 30. 5. 1983; sine, Rozhlas a já. V. B., herec, in: Rozhlas 1. 4. 1985, s. 1 a 3; B. Štěpánek, Keď padne chlap, in: Film a divadlo (Bratislava) 17. 2. 1986 (nekrolog); M. Besserová, Hezčí nad všechny je svět herecký, 1997; Český hraný film, 2001; J. Kazda, Realistické divadlo? (1945–1991), 2001; M. Besserová, Herci v horoskopech: s laskavým svolením a drzým čelem, 1999; sine, V. B., in: Televize 26, 1991, č. 46, s. 39; Tomeš 1, s. 92; MČE 1, s. 441, dodatky s. 911; ČSB, s. 45; FPH 1, s. 32.

Marcella Husová