BETKA Antonín 4.2.1844-13.4.1911

Z Personal
Antonín BETKA
Narození 4.2.1844
Místo narození Sazená u Velvar
Úmrtí 13.4.1911
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BETKA, Antonín, * 4. 2. 1844 Sázená u Velvar, † 13. 4. 1911 Plzeň, herec, divadelní ředitel

Byl synem majitele restaurace. V jedenácti letech se začal učit malbě na porcelán ve smíchovské porcelánce. Již od patnácti let hrál divadlo s ochotníky v Košířích a příležitostně s německou divadelní společností K. Sternfelda na Smíchově. Zájem o divadlo projevila i B. sestra Emílie Betková, která později pod jménem Bekovská působila v divadlech v Praze a ve Vídni. 1861 vstoupil B. do angažmá u společnosti A. Szeninga a debutoval v roli Antonína v Tylově Paličově dceři. Krátce poté vystřídal řadu dalších kočujících společností: I. Krämera, J. Štandery, J. A. Prokopa, V. Brauna, V. Svobody, K. Postla a další. 1866 narukoval a po skončení války s Pruskem byl do konce roku 1868 členem Kramuelovy společnosti. Zde poznal herečku Kateřinu Hájkovou (1852–1897), s níž se 1868 oženil. Oba byli poté ve společném angažmá ve společnosti E. Zöllnerové, F. Pokorného, začátkem 80. let krátce hráli u společnosti Karla Viléma Jelínka, V. Choděry a V. Prokopové. 1886 si B. pronajal divadelní licenci A. Libické. Jeho podnikání nebylo úspěšné, a proto již po krátkém čase přešel do právě založené společnosti T. Kratochvíla. Své výtvarné zkušenosti uplatňoval často i jako malíř dekorací. Výraznou změnou v B. hereckém životě bylo angažmá u V. Budila (1888–97), kdy měl konečně příležitost dlouhodobě rozvíjet svůj herecký talent pod vedením tohoto významného režiséra a vychovatele herců. S Budilovou společností dostal možnost hrát před plzeňským, v sezoně 1892/93 také před brněnským, publikem. Tam jeho výkony sledovala i divadelní kritika. 1897–1901 působil ve Švandově divadle na Smíchově, poté se definitivně vrátil do Plzně a byl členem společnosti F. Trnky (1901–02). Následně až do své smrti působil za ředitelování V. Budila jako člen nového Městského divadla.

Po krátkém období, kdy byl obsazován do rolí mladých milovníků, se rychle přehrál do oboru charakterních rolí, které lépe odpovídaly jeho hereckému naturelu. Svým hereckým stylem, jenž vycházel z realistické tradice prvních průkopníků českého kočovného divadelnictví, se nejlépe uplatňoval v maloměstských a vesnických postavách, které vytvářel s přesvědčivostí. Vynikl v Tylových hrách, např. jako Honza v Jiříkově vidění (1868), Trnka v Strakonickém dudáku (1902); zvláště úspěšný byl jako Kalafuna v téže hře. Diváci si ho také oblíbili jako Bláhu v Stroupežnického Našich furiantech (1903). V hrách klasického repertoáru uspěl zejména jako Tabolt v Schillerově Panně Orleánské (1905) a jako Grumio v Shakespearově Zkrocení zlé ženy (1904). Proslul svým smyslem pro drsnou komiku a býval proto oblíbeným společníkem, na scéně však upřednostňoval spíše jemnější suchý humor. Hrál mj. Zelenku v Štolbově Vodním družstvu (1892), Jičínského v Šamberkově Jedenáctém přikázání (1902), karikaturní figuru Hejtmana Skvozníka vytvořil v Gogolově Revizoru (1892); v Plzni se dlouho vzpomínalo na jeho oficiála Kořána v Davisových Katakombách (1895). V nejnovějším repertoáru ztvárnil mj. starého obchodníka Fabiga v Hauptmannově Formanu Henčlovi (1903) a Engstranda v Ibsenových Příšerách (1906). Jako Perčichin v Gorkého Měšťácích (1902) dokázal svým hereckým uměním vytvořit z malé role zvláště působivou postavu.

D: role: Antonín, J. K. Tyl: Paličova dcera, 1861; Jan Výrava, F. A. Šubert: Jan Výrava, 1886; Honza, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, 1868; Farář, J. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka, 1868; Pan z Vernerů, A. Görner: Z měšťana šlechtic, 1868; Mikuláš Peldřimovský, J. J. Kolár: Pražský žid, 1888; Kalafuna, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1899; Čubukov, A. P. Čechov: Námluvy, 1890; Zelenka, J. Štolba: Vodní družstvo, 1892; Hejtman Svozilov, N. V. Gogol: Revizor, 1892; Arnošt z Pardubic, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, 1894; Moulinet, G. Ohnet: Majitel hutí, 1894; Přecha, J. Vrchlický: Drahomíra, 1894; Roussot, V. Sardou: Madame Sans-Gêne, 1894; Kořán, G. Davis: Katakomby, 1895; Delobelle, A. Daudet – A. Belot: Fromont junior a Risler senior, 1901; Perčichin, M. Gorkij: Měšťáci; Hrabě de Girey, A. Dumas ml.: La Traviata – Dáma s kaméliemi; Petrucio, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy; Jičínský, F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, 1902; Stehlík, M. A. Šimáček: Svět malých lidí, 1903; Mikuláš Vodňanský, L. Stroupežnický: Paní mincmistrová, 1903; Bláha, týž: Naši furianti, 1903; Petr Strážnický z Kravař, A. Jirásek: Jan Žižka, 1903; Fabig, G. Hauptmann: Forman Henčl, 1903; Loukota, J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, 1904; Hornig, G. Hauptmann: Tkalci, 1904; Grumio, W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, 1904; Tabolt, F. Schiller: Panna Orleánská, 1905; Melvil, týž: Marie Stuartovna, 1905; Dominig Perez, týž: Don Carlos, 1905; Kulíšek, F. F. Šamberk: Palackého třída 27, 1905; Ruben, O. Wilde: Salome, 1905; Bergamin, E. Rostand: Blouznivci, 1905; Podleský, J. K. Tyl: Paličova dcera, 1906; Engstrand, H. Ibsen: Příšery, 1906; Ždímal, F. F. Šamberk: Podskalák, 1906; Bartoloměj Bábovka, týž: Rodinná vojna, 1906; Kopecký, A. Jirásek: Otec, 1907; Doktor Kajus, W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské, 1907; Šimon Moreles, J. K. Tyl: Lesní panna, 1908; Lelka, A. Jirásek: Pan Johanes, 1909.

L: -r-, Jubileum čtyřicetipětileté herecké činnosti, in: Divadlo 4, 1906/07, s. 381 (kde uvedena správná datace a místo B. narození); J. Lukavský, A. B., in: Divadlo 9, 1911/12, s. 286; J. Zelenka, Vzpomínám, 1929, s. 131; F. Hlavatý, Z jevišťátek a velkých scén, 1931, s. 55n.; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 44, 115, 127, 223, 228; V. Vydra, Má pouť životem a uměním, 1976, s. 198n.; O. Spálová, Sága rodu Budilova, 1978, s. 46, 146, 184n.; kl (L. Klosová), A. B., in: Postavy brněnského jeviště, 1985–89, 325n.; OSND 1/1, s. 580; ODS, s. 241; KSN 1, s. 530.

Alice Dubská