BETKA Hugo 3.3.1884-29.1.1925

Z Personal
Hugo BETKA
Narození 3.3.1884
Místo narození České Budějovice
Úmrtí 29.1.1925
Místo úmrtí České Budějovice
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BETKA, Hugo, * 3. 3. 1884 České Budějovice, † 29. 1. 1925 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje

Z tercie českobudějovické reálky přestoupil 1898 do pražské kadetky. Prošel náročnou službou rakousko-uherského nižšího důstojníka s českým národním uvědoměním. Po vypuknutí první světové války se účastnil jako setník 3. pěšího pluku srbského tažení. Na podzim 1915 byl těžce raněn. Během léčení v Opavě a po rekonvalescenci, když byl v květnu 1916 zařazen k náhradnímu tělesu svého pluku do Brna, navázal prostřednictvím Matice opavské a tamní pobočky Národní rady české kontakt s moravským ústředím domácího odboje. Po Viktoru Hoppeovi a Aloisu Kramářovi se B. stal třetím českým důstojníkem, který se zapojil do ilegální sítě tajného výboru, tzv. Maffie. Zprostředkovával spojení mezi šéfem brněnského ústředí Arnoštem Heinrichem a jeho zástupcem Jaroslavem Stránským, předával jim informace o vojenské situaci a zabezpečoval konspirační styk s Prahou, Vídní, dalšími oblastmi Moravy apod. Od podzimu 1917 řídil z Heinrichova pověření organizaci armádních dezertérů na Moravě, osobně velel – přísně zakonspirován – tzv. zelenému kádru na Moravském Slovácku. V srpnu 1918 byl přeložen k zemskému velitelství v Praze jako štábní referent. Okamžitě se stal členem Vojenské Maffie a spolupracovníkem jejího představitele Jaroslava Rošického. Připravil plán odzbrojení národnostně cizích vojenských útvarů v Čechách a na Moravě a v den převratu se podílel na aktu složení zbraní 68. praporu vojáků maďarské národnosti. Poté pracoval v mobilizační komisi československého dobrovolnického vojska, v listopadu 1918 se stal leteckým referentem ministerstva národní obrany, v prosinci 1918 velitelem I. letecké setniny. Začátkem února 1919 byl v hodnosti majora jmenován velitelem letectva na Slovensku se sídlem v Žilině, posléze v Bratislavě. Po příchodu francouzské vojenské mise a zániku dobrovolnického vojska přijal funkci přednosty nově zřízeného leteckého odboru ministerstva národní obrany. Údajně ze zdravotních důvodů odešel na jaře 1920 do výslužby, 1920–22 byl politickým tajemníkem národnědemokratické strany, v lednu 1923 těžce onemocněl.

L: J. Rošický, Rakouský orel padá, 1933, passim; R. Kalhous, Budování armády, 1936, passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 13.

P: osobní archiv autora hesla.

Martin Kučera