BEUST Friedrich Ferdinand 13.1.1809-24.10.1886

Z Personal
Friedrich Ferdinand BEUST
Narození 13.1.1809
Místo narození Drážďany (Německo)
Úmrtí 24.10.1886
Místo úmrtí zámek Altenberg u Vídně (Rakousko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 462-463

BEUST, Friedrich Ferdinand, * 13. 1. 1809 Drážďany (Německo), † 24. 10. 1886 zámek Altenberg u Vídně (Rakousko), diplomat, politik a státník

Pocházel z rodiny vyšších saských státních úředníků. Studoval práva v Göttingen a v Lipsku. Po studiích vstoupil 1836 do diplomatických služeb saského královského dvora. Působil v nejrůznějších diplomatických funkcích: nejprve od 1836 v Berlíně, od 1838 v Paříži, od 1841 v Mnichově, od 1846 v Londýně a od 1848 opět v Berlíně jako saský vyslanec. 1849 byl pověřen vedením saského ministerstva zahraničních věcí a ministerstva kultury a od roku 1853 převzal i ministerstvo vnitra. Byl politikem konzervativního ražení a potlačoval snahy o prosazení frankfurtské ústavy. V německé politice usiloval po roce 1848 o uvolnění vztahů německých států a Rakouska. Zpočátku se snažil upevnit spojenectví mezi většími německými státy pod vedením Pruska (tzv. Spolek tří králů tvořený Saskem, Pruskem, Hannoverskem). B. záměry se nesetkaly s úspěchem, 1850 se musel smířit s obnovením Německého spolku pod předsednictvím Rakouska. Proto posléze usiloval o reformu Německého spolku ve smyslu posílení států tzv. třetího Německa a oslabení Rakouska a Pruska. Ve vnitřní politice se snažil posílit saské hospodářství v rámci Německého celního spolku.

Po porážce Rakouska i jeho spojence Saska v prusko-rakouské válce 1866 a po založení severoněmeckého spolku, s nímž bylo Sasko donuceno 21. 10. 1866 vyslovit souhlas, byla B. dosavadní zahraničněpolitická koncepce překonána. 30. 10. 1866 byl císařem Františkem Josefem I. jmenován ministrem zahraničních věcí habsburské monarchie, což bylo chápáno jako demonstrace nepřátelství proti Prusku. Jako cizinec a protestant byl v Rakousku přijímán s nedůvěrou. Prosadil rakousko-uherské vyrovnání v rozporu s představami stávajícího předsedy vlády Richarda hraběte Belcrediho, který zastával ve vnitřní politice méně konfrontační cestu zohledňující zájmy dalších národností. Za dualistické rozdělení říše byl císařem povýšen 1868 z baronského do hraběcího stavu. Od února do prosince 1867 převzal funkci předsedy vlády. Od 1867 vykonával funkce kancléře a ministra zahraničí. V těchto funkcích zůstal B. do listopadu 1871, kdy byl donucen v důsledku vládní krize po neúspěšných jednáních o tzv. fundamentální články, které měly vymezovat nové státoprávní postavení Čech v rámci habsburské monarchie, odstoupit. Po odchodu z vládních postů působil v diplomatické službě Rakouska-Uherska jako velvyslanec: 1871–78 v Paříži a 1878–82 v Londýně. Později žil na zámku Altenberg u Vídně, kde sepsal své paměti pod titulem Aus drei Viertel- Jahrhunderten, které vyšly posmrtně 1887 ve Stuttgartu.

L: Wurzbach 22, (dodatky), s. 482n. (kde podrobné odkazy na biografické práce, komentáře k B. politickým rozhodnutím, fejetony apod.); E. Erichsen, Die deutsche Politik des Grafen B. im Jahre 1870, Kiel 1928; BL 1, s. 87; F. Hauptmann, Sächsische Lebensbilder 2, 1938 (heslo F. F. B.); O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, s. 216n., 254n.; NDB 1, s. 502 (kde další literatura); Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od roku 1848 až do dnešní doby 2, 1933, passim; OSND 1/1, s. 588; ÖBL 1, s. 79; DČŽ 1, s. 250; Knauer, s. 24, s. 69; R. Schránil – J. Husák, Der Landtag des Königreiches Böhmen 1861–1911, 1911, s. 219.

Jitka Lněničková, Milan Hlavačka