BEZDĚK Ctibor Hugo 10.3.1872-22.2.1956

Z Personal
Ctibor Hugo BEZDĚK
Narození 10.3.1872
Místo narození Podivín
Úmrtí 22.2.1956
Místo úmrtí Senohraby
Místo odpočinku Mirošovice
Povolání

63- Spisovatel

15- Lékaři
Manžel(ka) Varvara BEZDĚKOVÁ

BEZDĚK, Ctibor Hugo, * 10. 3. 1872 Podivín, † 22. 2. 1956 Senohraby, lékař, filozofický esejista, spisovatel, filantrop

Pocházel z vlastenecké rodiny, významně činné v regionálním kulturním životě; syn úředníka a propagátora hospodářské osvěty Františka Věnceslava B. (1846–1879). V šesti letech zcela osiřel a byl vychováván v Kobylí svou tetou, Augustou Šebestovou (1852–1933), národopisnou spisovatelkou. Své původní křestní jméno Hugo nahradil posléze jménem Ctibor, které přijal při biřmování, případně je používal na druhém místě (Ctibor Hugo). 1892 maturoval na gymnáziu v Uherském Hradišti a 1892–98 studoval na lékařské fakultě univerzity ve Vídni, kde byl 1898 promován doktorem medicíny. V závěru studií se seznámil s ruskou lékařkou (šlechtičnou) Varvarou Dmitrijevnou Rudněvovou (1870–1945), jež se pak za něho provdala a výrazně ovlivnila jeho názorový vývoj. 1898–1903 působil jako fregatní lékař v rakousko- -uherském válečném námořnictvu, 1903–08 byl obvodním lékařem ve Ždánicích na jižní Moravě, 1908–14 lázeňským lékařem v hornorakouských lázních Bad Hall. Za první světové války sloužil nejprve na lazaretní lodi v Pule, později ve vojenských lazaretech ve Steinklammu u Vídně a v Německém (Havlíčkově) Brodě. Po vzniku ČSR odešel na Kálalovu výzvu na Slovensko, kde převzal a 1919–30 vykonával praxi městského lékaře v Ružomberku (po dr. Vavro Šrobárovi); 1930–52 ordinoval jako praktický lékař v Praze, 1952–56 v Říčanech (penzionován v lednu 1956). Během svých vysokoškolských studií ve Vídni patřil k čelným činovníkům slovenských studentských spolků Tatran a Národ (blízký spolupracovník Pavla Blaha a Jozefa Dohnányho). Od mládí se věnoval lékařské osvětě a sociální péči a současně též filozofii a literární (beletristické) tvorbě. Angažoval se v protialkoholním hnutí, v prevenci pohlavních chorob a tuberkulózy (zvláště v době svého působení na Slovensku), stal se průkopníkem duševní hygieny, eubiotiky a vegetarianismu. Pod vlivem etického idealismu L. N. Tolstého, antropozofie R. Steinera a intuitivismu L. N. Losského a V. Hoppeho se odklonil od tradiční jednostranně somatické orientace medicíny a vytvořil léčebný systém přirozené mravnosti – etikoterapii, vycházející ze vztahu mezi tělesným zdravím a mravním stavem člověka a využívající vnitřních zdrojů morálky a víry. Tuto koncepci, formulovanou v několikrát vydaném spise Záhada nemoci a smrti. Etikotherapie (Léčení mravností), se snažil aplikovat i v lékařské praxi; jeho pražská ordinace byla spojena s eubiotickou a protialkoholní poradnou. Jako jeden z prvních u nás se zabýval tanatologií. Vydával a redigoval časopis Duchovní a náboženská kultura (1936–41), řadu let byl předsedou Českého abstinentního svazu a Společnosti pro mystická studia. Vyvíjel i rozsáhlou humanitární činnost, při níž se sblížil s Přemyslem Pittrem. 1921 zorganizoval pomoc pro hladovějící ruské děti; za svého slovenského pobytu vychoval se svou manželkou ve své rodině (vedle dvou vlastních dcer) postupně 42 bezprizorních slovenských i ruských dětí. Jako beletrista psal autobiografické povídky (Drobné příběhy, Dojmy od moře), cestopisy (Do 'Maroka) a didakticky zaměřené prózy pro děti (Děti a jejich milí přátelé). V pozůstalosti zanechal druhý díl Etikotherapie (vydaný 2000), filozofický spis O podstatě zla a boji se zlem (připraven k vydání 1939) a obsáhlé memoáry (Autobiografie).

D: zdravotnické: O striezlivosti, Ružomberok 1920; O suchotách, Ružomberok 1920; Vegetarism – pro a proti, 1928; Záhada nemoci a smrti. Etikotherapie (Léčení mravností), 1931 (další vydání 1932, 1947, 1995, německý překlad Das Rätsel von Krankheit und Tod, Zürich 1935); Děti a pohlavní život, 1932; O pohlavním životě, 1934; Záhada nemoci a uzdravení. O léčení duše a těla. Etikoterapie II, 2000; literární: Drobné příběhy, 1904 (druhé vydání 1910); Dojmy od moře, 1912; Emilčin první krok do světa, 1919; Do nového života, 1921; Do Maroka, 1923; Děti a jejich milí přátelé, 1927 (několik dalších vydání); Cesta za štěstím, 1934; O podstatě zla a boji se zlem (rkp.); Autobiografie (rkp.; vydána jako C. Bezděk, Jak rád jsem žil, 2011).

L: ESL 1, s. 189; ČBS, s. 46; BLS 1, s. 406; Tomeš 1, s. 92; ČLČ 95, 1956, s. 528; Priekopník etikoterapie MUDr. C. B., in: Odkaz sv. Cyrila a Metoda 43, 1997, č. 12, s. 14n.; A. Bezděk – M. Škrobáková, Rodina kobylských Bezděků, in: Kobylí, dědina…, E. Kordiovský (ed.), 2002, s. 390n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ľudmila Ďuranová, Josef Tomeš