BIČIŠTĚ Adolf Vladimír 25.8.1889-26.12.1966

Z Personal
Adolf Vladimír BIČIŠTĚ
Narození 25.8.1889
Místo narození Hradec Králové
Úmrtí 26.12.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání

44- Právník 43- Významný představitel obecní správy

45- Voják nebo partyzán

BIČIŠTĚ, Adolf Vladimír, * 25. 8. 1889 Hradec Králové, † 26. 12. 1966 Praha, důstojník, publicista, účastník 1. a 2. odboje

Jméno Vladimír přijal v Rusku při pravoslavném křtu. 1910 maturoval na klasickém gymnáziu na Žižkově (Praha) a poté studoval na právnické fakultě české univerzity v Praze (1921 JUDr.). Jako velitel roty 25. zeměbraneckého pluku (podporučík) byl na řece San 4. 11. 1914 zajat. Do konce dubna 1916 organizoval zajatecké samosprávy a neúspěšně se hlásil do České družiny. K 1. 5. 1916 byl v Oděse zařazen do 3. srbského dobrovolnického pluku, s nímž se v čele čety účastnil bojů u Benderi (nyní Tighina, Moldavsko), Bolhradu, Reni (Ukrajina) a v rumunské Dobrudži. Do zálohy Československé brigády v Rusku byl přeřazen 8. 1. 1917 a po absolvování důstojnické školy v Borispolu u Kyjeva se v srpnu 1917 stal velitelem 4. roty 5. československého střeleckého pluku Pražského (T. G. Masaryka). Na jaře 1918 převzal velení kulometné roty Maxim a od dubna do června předsedal plukovnímu soudu. 10. 6. 1918 byl jmenován velitelem jízdní rozvědky pluku. S ní prodělal boje na vladivostocké a ussurijské frontě. 1. 8. 1918 byl zvolen předsedou polního soudu Východní vojenské skupiny Československého armádního sboru (poručík) a 1. 10. postaven do čela stanice Mandžurie. Jejím velitelem (kapitán) zůstal do 3. 2. 1919, kdy se stal důvěrníkem vlády ČSR v Mandžusku. V září 1920 odplul do vlasti. 1920–21 působil jako právní referent Kanceláře legií při ministerstvu národní obrany (plynulý chod této kanceláře z právního hlediska měl na starosti po celou dobu působení v armádě), 1921–29 byl právním referentem vojenského oddělení ministerského prezidia (štábní kapitán), 1929–30 ředitelem kursu pro velitele vojskových těles (major), 1930–32 přednostou všeobecné skupiny 1. oddělení ministerstva národní obrany (podplukovník), 1932–39 přednostou 1. oddělení (plukovník). Na začátku okupace založil ilegální vojenskou skupinu Sázava, do odbojové sítě převedl finanční obnosy od generálů Jana Syrového a Aloise Eliáše, financoval pomoc perzekvovaným a přechody ohrožených osob přes hranice, zpravodajsky pracoval pro A. Eliáše, po jeho zatčení se z odbojové sítě stáhl. V květnovém povstání velel pražské oblasti Hanspaulka a Bořislavka. V hodnosti plukovníka generálního štábu zůstal zástupcem přednosty I. odboru ministerstva národní obrany až do 1. 6. 1948, kdy byl penzionován. Podílel se na činnosti Československé obce legionářské, Svazu protifašistických bojovníků, sociálních komisí válečných veteránů. Přispíval do řady vojenských periodik články z dějin legií, spolupracoval s Ottovým slovníkem naučným nové doby, překládal některé ruské autory (např. Vladimira Orlova), napsal jubilejní Říkání o bitvě u Zborova (1937). Patřil k průkopníkům vojenského zákonodárství v meziválečném Československu.

L: V. Holeček a kol., Za svobodu, sv. 2–4, b. d., passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 13n.

P: VHA Praha, fond Kancelář legií; osobní archiv autora.

Martin Kučera