BIEBLOVÁ Marie 12.2.1909-21.2.1997

Z Personal
Marie BIEBLOVÁ
Narození 12.2.1909
Místo narození Louny
Úmrtí 21.2.1997
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 487-488

BIEBLOVÁ, Marie (roz. Bulovová), * 12. 2. 1909 Louny, † 21. 2. 1997 Praha, básnířka, překladatelka

Otec, lounský velkoobchodník, pocházel z rodiny českožidovského lékaře, filozofa a bojovníka proti antisemitismu Josefa Adolfa Bulovy. Nižší reálku absolvovala B. v rodišti. 1928 maturovala na Československé obchodní akademii v Praze a téhož roku složila státní zkoušky z němčiny a francouzštiny, kromě toho se věnovala soukromému studiu hry na klavír (mj. u Jana Heřmana). 1928–29 studovala v Paříži, 1929–45 pracovala jako obchodní vedoucí otcova závodu. 1931 se provdala za básníka Konstantina B. (1898–1951), který byl na ní víceméně materiálně závislý až do své tragické smrti. 1946–50 působila jako referentka publikačního odboru ministerstva informací, 1950–53 ministerstva školství, věd a umění, 1953–55 ministerstva kultury, 1955–65 jako redaktorka Státního nakladatelství dětské knihy a literatury. Už za studentských let udržovala kontakty s levicovou avantgardní skupinou lounských rodáků (Konstantin Biebl, Karel Konrád, Cyril Purkyně, Václav a Josef Běhounkové), k nimž se brzy připojili Karel Teige, Vít Obrtel, Bohuslav Brouk, surrealista a přírodovědec, později manžel její mladší sestry. Od druhé poloviny 20. let se B. pohybovala v prostředí Devětsilu a pokoušela se psát verše pod vlivem strýce svého muže JUDr. Arnošta Ráže, který vystupoval jako důsledný literární amatér. Rážův tvůrčí příklad realizovala ve svých sbírkách po téměř padesáti letech. Tragické okolnosti B. manželství, emigrace sestry a švagra do Austrálie, přátelství s manželi Teigovými apod. způsobily, že se od přelomu 40. a 50. let uzavřela do soukromí, podporována jen svými nejbližšími přáteli (V. Obrtel, K. Konrád, J. Taufer, V. Nezval, E. F. Burian, J. Werich a jejich prostřednictvím ministr V. Kopecký). Díky nim přežila nebezpečí stalinské perzekuce. Architekt a básník Vít Obrtel se stal jejím druhem. Na veřejnost se osmělila pod Obrtelovým a Taufrovým vlivem vystoupit teprve jako pětašedesátiletá knihou meditativních, vzpomínkově laděných, formálně i myšlenkově vybroušených, neokázalých veršů Pianissimo (1974). Na ni navázala sbírkami Ticho a hlas (1982), Časování času (1989) a skladbou Divertimento (soukromý tisk 1994). U zrodu jejích básní bylo okouzlení rodným krajem, bohatá literární paměť české avantgardy, osudy nejbližších i trvalé napojení na živel hudby; vedle estetické hodnoty mají význam svědecké výpovědi. Působení na poli dětské literatury zúročila dvěma svazky pohádek (Sluneční děti, Rozpustilé pohádky), od konce 40. let publikovala básnické překlady z němčiny (F. Schiller), francouzštiny (G. Flaubert, G. Apollinaire, A. Breton, J. Supervielle, J. Prévert), slovenštiny, ruštiny a polštiny. Publicisticky vystupovala na obhajobu odkazu svého manžela až do počátku 90. let.

D: O. Hrivňáková, M. B., in: M. B., Časování času, 1989, s. 29n. (kde i bibliografie).

L: P. Bílek, 175 autorů publikujících v nakladatelství Československý spisovatel, 1982, s. 12; SČL 1, s. 28; V. Janovic, Pianissimo…, in: Obrys Kmen, 1997, č. 4, s. 4.

P: LA PNP, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera