BIERMANN Otto August Leo 5.11.1858-28.4.1909

Z Personal
Otto August Leo BIERMANN
Narození 5.11.1858
Místo narození Těšín
Úmrtí 28.4.1909
Místo úmrtí Brno
Povolání 1- Matematik

BIERMANN, Otto August Leo, * 5. 11. 1858 Těšín, † 28. 4. 1909 Brno, matematik

Syn gymnaziálního profesora a slezského historika Gottlieba B. (1824–1901), pozdějšího ředitele pražského malostranského německého gymnázia. V Těšíně začal navštěvovat gymnázium, pokračoval v Praze na malostranském gymnáziu, kde 1876 maturoval. Do 1878 studoval na filozofické fakultě pražské univerzity. Odešel pak do Vídně a v dalších dvou letech se na univerzitě věnoval matematice, fyzice a astronomii. 1880 složil státní zkoušku, která ho opravňovala k výuce matematiky a fyziky na gymnáziích a současně obhájil disertaci, věnovanou řešení speciálních rovnic a jejich rozvoji do řad, a získal doktorát filozofie. Od října 1880 do září 1881 vykonal jednoroční dobrovolnou vojenskou službu a po ukončení získal stipendium na berlínské univerzitě, kde 1881–82 poslouchal přednášky Karla Weierstrasse. Pobyt v Berlíně zásadně ovlivnil B. další vědecký vývoj. Po návratu do Prahy předložil v říjnu 1882 habilitační práci O redukci hypereliptických integrálů na eliptické (Über die Reduction hyperelliptischer Integrale auf elliptische) a 1883, po úspěšné obhajobě, se stal soukromým docentem. 1882–83 začal vyučovat na pražském novoměstském gymnáziu, 1883–85 asistoval na fyzikálním ústavu německé univerzity. Počátkem 1888 byl krátce suplentem 1. německé reálky v Praze, 1888–89 pak působil pouze na univerzitě. Od 1889 získal pevné placené zaměstnání na gymnáziu v korutanském Klagenfurtu, kde však zůstal pouze jeden rok. Od 1890 nastoupil opět na 1. německou reálku v Praze. Během 80. let se zúčastnil řady konkursů na místo vysokoškolského profesora. 1886 na technice ve Štýrském Hradci a poprvé také na technice v Brně (získal je Emanuel Czuber), v následujícím roce na univerzitě v Černovicích v Bukovině a na německé univerzitě v Praze (získal je Georg Pick). 1891 se znovu ucházel o místo ve Štýrském Hradci. 17. 8. byl spolu s Franzem Hočevarem jmenován mimořádným profesorem na brněnské technice. 1892, po odchodu Heinricha Durège do důchodu, se neúspěšně pokoušel o řádnou profesuru na pražské německé univerzitě, ale místo získal mimořádný profesor školy G. Pick. Řádným profesorem v Brně byl jmenován 1894 a definitivu dostal 1896. V letech 1904–06 byl děkanem fakulty chemie. Profesorský sbor vídeňské univerzity uvažoval 1903 o B. profesuře matematiky, jmenování se však neuskutečnilo pro B. špatné zdraví. Jeho zdravotní stav se od poloviny 90. let neustále zhoršoval a 1907 B. definitivně přestal přednášet. V březnu 1909, dva měsíce před smrtí, požádal o předčasnou penzi. 1887 uveřejnil práci Teorie analytických funkcí, která čerpala z Weierstrassových přednášek, protože Weierstrass, ačkoliv měl vynikající přednášky se zcela novými poznatky, z nich sám nic nepublikoval. Vydávali je tedy jeho posluchači ze svých zápisků. Kniha na konci 80. let našla mezi matematiky uplatnění, avšak vyvolala u Weierstrasse nevoli. 1895 napsal B. vlastní učebnici Základy vyšší matematiky určenou pro univerzitní studenty. Poslední B. knihou byly publikované přednášky o přibližných metodách v matematice, které shrnuly výsledky B. šestileté výuky na brněnské technice. Převážná část B. odborných studií byla otištěna ve vídeňských Sitzungsberichte der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften.

D: Theorie der analytischen Functionen, Leipzig 1887; Elemente der höheren Mathematik, Leipzig 1895; Vorlesungen über mathematische Näherungsmethoden, Braunschweig 1905.

L: P. Šišma, Matematika na německé technice v Brně, in: Události na VUT v Brně 9, 1999, č. 1, s. 20n.; týž, Matematika na německé technice v Brně, 2002, s. 106n.; Poggendorff 4, s. 120; 5, s. 110; ÖBL 1, s. 84; BL 1, s. 96; Ostschlesische Porträts. Biographisch-bibliographisches Lexikon von Österreichisch- Ostschlesien 1, 1991, s. 72 (se soupisem díla a literatury).

P: Zemský archiv Opava, matrika narozených evangelické farnosti Těšín, ET VII, fol. 683; Archiv města Brna; matrika zemřelých německé evangelické církve v Brně, sv. V, s. 191.

Pavel Šišma, Marie Makariusová