BIRKHARD Anton 30.5.1677-20.1.1748

Z Personal
Anton BIRKHARD
Narození 30.5.1677 (datum křtu)
Místo narození Augsburg (Německo)
Úmrtí 20.1.1748
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

BIRKHARD, Anton (též BIRCKHARD, BIRCKHART, BIRKART, PIRCKHARDT), * 30. 5. 1677 (datum křtu) Augsburg (Německo), † 20. 1. 1748 Praha, mědirytec

Syn augsburského kotláře Antona B. Mědirytcem se vyučil 1696 v Mnichově u Karla Gustava Amblinga. Poté začal pracovat v Augsburgu. 1704 odjel na studia do Říma, kde zůstal šest let a vzdělání dokončil. Další zkušenosti získal 1710, kdy při zpáteční cestě do střední Evropy navštívil Benátky, Francii, Španělsko, Anglii a Nizozemí. 1711 se usadil v Praze na Malé Straně, obdržel malostranské měšťanské právo a 1712 se tam oženil s Annou Marií Hallerovou. V malostranských matrikách je B. doložen při narození svých dětí a dále jako kmotr či svědek také v letech 1714, 1717, 1719, 1724 (tehdy bydlel v domě U Zlatého stromu) a 1748 (kdy bydlel in domo Kollowrat). 1720 byl B. jmenován dvorským mědirytcem u makraběnky Baden-Badenské, pro niž pak pracoval dalších deset let. Kolem 1730 byl B. prý činný ve Vídni. Poté opět přesídlil do Prahy, kde již natrvalo zůstal a založil proslulou mědiryteckou dílnu.

Věnoval se zejména rytině s náboženskými tématy a pracoval na zakázku pro různé zákazníky z českých zemí. Své práce signoval Birckhart sc.; Birckart sc. Prag; Birckhardt sculp. Prag; Birckart. Jeho dílo odráželo dobové vlivy, zejména sílící mariánský kult (mariánská soška z České Kamenice, 1733; pieta pro klášter sv. Anny na Starém Městě pražském, nedatováno; socha Madony zderazské, nedatováno; rytina podle Heinzova obrazu Panny Marie pro kostel na Karlově v Praze, nedatováno; Panna Maria pro Svatou Horu u Příbrami podle obrazu Františka Millera, 1732; Madona pro kostel piaristů ve Strážnici na Moravě, nedatováno; Madona se znakem rodiny Šporků, několik variant, nedatováno; oltář Panny Marie pro kostel v Mariazell ve Štýrsku, nedatováno; Madona ve Vojslavicích, 1747–52; oltář Bolestné Madony v Mariánských Radčicích, nedatováno; atd.). Mnoho mědirytin zhotovil B. také podle obrazů a předloh svatých z českých zemí (sv. Anna v Pečkách, podle obrazu I. Ditzlera nebo podle obrazu ze Sedlce u Karlových Varů; sv. Benedikt, sv. Tomáš Aquinský, podle Hiebelovy předlohy, 1721; sv. Kateřina, sv. Ignác z Loyoly, 1733; sv. Ivan, 1740; sv. Alois a sv. Stanislav, podle předlohy Václava Vavřince Rainera, apod.). Další oblastí, které se věnoval, byly portréty současníků podle předloh, např. papež Benedikt XIII. (podle obrazu P. Brandla, 1724), advokát W. Neumann von Puchholz, kníže Heinrich von Auersperg, hrabě František Antonín Špork, Karel VI. aj. Největším uceleným komplexem této B. tvorby je soubor padesáti čtyř portrétů, které zhotovil pro Balbínovo dílo věnované českým dějinám. Dále tvořil veduty s pohledy na různé stavby, zejména církevní, a na poutní místa (mariánský kostel na Bílé Hoře v Praze, chrám sv. Víta v Praze, aj.). Rytinami dokumentoval také význačné události své doby jako obležení Prahy Prusy, stoleté výročí přenesení loretánské kaple do Prahy (podle pamětní medaile, 1726), příjezd Marie Terezie do Prahy (1743), mučednická smrt čtyřiceti portugalských jezuitů (podle Bourguignona, 1730), vztyčení triumfálních oblouků při svatořečení Jana Nepomuckého v chrámu sv. Víta v Praze (čtyři rytiny, 1729) apod. B. ve svém díle zachytil také na dvaceti listech výrobní postup v soukenické manufaktuře hraběte Valdštejna v Horním Litvínově (1723). Známa byla i jeho mapa Čech zhotovená pro řád jezuitů.

K B. žákům patřil kromě syna Karla Františka Václava B. (1721–1749) také Joseph Sebastian Klauber, který se později stal jeho spolupracovníkem.

L: Dlabač 1, s. 152n.; Wurzbach 1, s. 407; RSN 1, s. 719; F. Sternberg-Manderscheid, Beiträge und Berichtigungen zu Dlabacž: Lexikon Böhmischer Künstler, 1913, passim; A. Podlaha, Materialie k slovníku umělců a uměleckých řemeslníků v Čechách, in: PA 26, 1914, s. 35n., 121n., 169 (s popisem řady rytin); tamtéž 27, 1915, s. 162; BL 1, s. 98; Saur 11, s. 156 (kde další odkazy na literaturu).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková