BIRNBAUM Vojtěch 7.1.1877-30.5.1934

Z Personal
Vojtěch BIRNBAUM
Narození 7.1.1877
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 30.5.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 518-519
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41585

BIRNBAUM, Vojtěch, * 7. 1. 1877 Vídeň (Rakousko), † 30. 5. 1934 Praha, historik a teoretik umění, pedagog

Pocházel z rodiny železničního stavitele, matka byla sestrou sochaře Bohuslava Schnircha, podruhé se provdala za poděbradského balneologa Bohumila Boučka. Obecnou školu navštěvoval B. v Poděbradech, gymnázium studoval v Kolíně a Praze, maturoval v Rychnově nad Kněžnou. 1896 se zapsal na pražskou filozofickou fakultu, po roce odešel z popudu svého kmotra historika Jaroslava Golla na univerzitu do Vídně, kde 1899–1901 navštěvoval institut pro rakouské dějepisné bádání (Das k. k. Institut für Oesterreichische Geschichtsforschung). Stal se tam žákem čelných představitelů vídeňské školy dějin umění Franze Wickhoffa a Aloise Riegla, často se stýkal s Maxem Dvořákem a Josefem Šustou. 1904 obhájil disertační práci Der altchristliche Kirchenbau und sein Verhältnis zur römischen Baukunst a odjel do Říma na studijní pobyt v Německém archeologickém ústavu, kde dále rozvíjel téma své disertace. Výsledky z římského pobytu shrnul do významné práce Vitruvius und die griechische Architektur, vydané knižně 1914. Vydáním první části díla Ravennská architektura spojil české prostředí s aktuálním evropským bádáním. Od počátku se věnoval také otázkám soudobé architektury a pomníkového sochařství a angažoval se v ochraně památek. 1919 se habilitoval pro obor dějiny umění na pražské filozofické fakultě, 1922 byl jmenován mimořádným, 1927 řádným profesorem dějin umění. Jeho působení na vysoké škole a v Ústavu dějin umění, jehož byl ředitelem, dovolily velmi záhy mluvit o B. škole, kterou tvořili historikové umění narození na přelomu století, jeho pozdější manželka Alžběta Breindlová (1898–1967), Vladimír Denkstein, František Kovárna, Jan Květ, František Matouš, Václav Mencl, Vladimír Novotný, Emanuel Poche, Václav Richter, Oldřich Stefan, Růžena Vacková, Vojtěch Volavka, Hana Volavková ad. Badatelské zaměření B. na římskou a raně křesťanskou architekturu doplnily v 1. polovině 20. let zájem o teorii zákonitostí stylového vývoje, ústící do mimořádně vlivné studie Barokní princip v dějinách architektury, zájem o českou románskou a gotickou architekturu, především o dílo Petra Parléře, a o studium historismu, které shrnula kniha Románská renesance koncem středověku. B. byl jedním z mála českých historiků umění, jejichž dílo bylo organickou součástí světového vývoje oboru. Právem je považován za pokračovatele a dovršitele klasického období vídeňské školy dějepisu umění, s níž úzce souvisí také památkářská složka B. díla. Proti purismu prosazoval konzervační přístupy a analytickou metodu stavebněhistorického průzkumu. Významně posunul chápání vztahu dějepisu umění a památkové péče a dal jejich syntéze silný etický náboj.

D: De templo Nazianzeno a Gregorio Theologo descripto, in: Eos 13, 1907, s. 30n.; Rozhledy po antické architektuře, in: Styl 3, 1911, s. 21n.; O architektuře doby starokřesťanské, in: tamtéž 4, 1912, s. 235n.; Vitruvius und die griechische Architektur. Denkschriften der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Philosophisch-historische Klasse, Bd. LVII, Ab. 4., Wien 1914; Ravennská architektura. Její původ a vzory 1/1, 1916; Ravennská architektura. Její původ a vzory 1/2, 1921; Pomníky, in: Styl 2 (7), 1921/1922, s. 2n.; Dům zvaný Livie na Palatině, 1923; Barokní princip v dějinách architektury, in: Styl 5 (10), 1924, s. 71n.; Románská renesance na konci středověku, 1924; Kdy přišel Petr Parléř do Prahy?, in: Umění 2, 1929, s. 51n.; Románské emporové kostely v Čechách, in: Sborník k sedmdesátým narozeninám K. B. Mádla, 1929, s. 49n.; Chrám sv. Víta, in: Kniha o Praze, sv. 1, 1930, s. 17n.; K datování portrétní galerie v triforiu chrámu svatovítského, in: Od pravěku k dnešku. Sborník prací z dějin československých k šedesátým narozeninám Josefa Pekaře 1, 1930, s. 233n.; Památkářská idea, in: Věstník Klubu Za starou Prahu 14, 1931, č. 5–6, s. 33n.; Tyrš jako teoretik umění, in: Tyršův sborník 14, 1932, s. 5n.

L: V. Denkstein, Prof. Dr. V. B. (1877–1934), in: Umění 16, 1944/1945, s. 5n.; výbory z díla s úplnou bibliografií: V. B., in: Listy z dějin umění (ed. A. Birnbaumová), 1947; V. B. – život a dílo v dobových souvislostech, in: V. B., Vývojové zákonitosti v umění, 1987, s. 379n. (ed. I. Hlobil); O. Stefan, V. B., in: PA 43, 1948, s. 11n.; A. Birnbaumová, V. B., doslov, in: Listy z dějin umění, 1947; MČE 1, s. 472; ČBS, s. 49; J. Hořejší, V. B., in: Kapitoly z českého dějepisu umění 2, 1987, s. 10n.; EČVU, s. 64; Tomeš 1, s. 100.

P: Archiv AV ČR, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vladimír Czumalo