BIRULA Jindřich Jiří 6.5.1895-16.11.1948

Z Personal
Jindřich Jiří BIRULA
Narození 6.5.1895
Místo narození Vilnius (Litva)
Úmrtí 16.11.1948
Místo úmrtí Brno
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BIRULA, Jindřich Jiří (vl. jm. Henrik Georgijevič), * 6. 5. 1895 Vilnius (Litva), † 16. 11. 1948 Brno, důstojník, účastník 1. odboje

Otec byl ruský důstojník polské národnosti, matka Ruska. B. studoval gymnázium ve svém rodišti (1911) a potom Vilenskou akademii generálního štábu. V červenci 1914 nastoupil vojenskou službu jako podporučík 157. pěšího pluku ruské armády a brzy se stal velitelem roty. U Varšavy utrpěl 30. 8. 1914 vážné zranění. Po vyléčení se vrátil v lednu 1915 na frontu do východního Pruska – zprvu jako náčelník spojařů, od jara byl velitelem kulometného oddílu. V srpnu 1915 se pluk, kde B. působil jako plukovní pobočník, přemístil do Litvy, v létě 1916 do Rumunska a tam zůstal do února 1917. Tehdy byl B. převelen k ruské 40. pěší divizi v Bukurešti jako náčelník štábu, v krátké době se stal v hodnosti kapitána adjutantem velitele 163. pěší divize. V říjnu 1917 byl jmenován jako štábní kapitán zástupcem náčelníka štábu XIII. armádního sboru na ukrajinském bojišti. Po říjnové revoluci 1917 vstoupil do Dobrovolnické polské armády na Ukrajině a v jejím rámci bojoval do srpna 1918. Koncem srpna 1918 přešel na vlastní žádost do Československého armádního sboru a jako dispoziční důstojník byl přidělen hlavnímu ubytovateli generálního štábu sboru. Na podzim ho velení pověřilo vedením operačního oddělení štábu uralské fronty, kde se vyznamenal jako válečný taktik, v lednu 1919 byl povýšen na majora, od 1. 2. 1919 sloužil jako náčelník štábu 2. československé střelecké divize. Po boku velitele plukovníka L. Krejčího připravoval všechna bojová vystoupení a podstatně se zasloužil o úspěchy divize. Od května 1919 byl podplukovníkem. Evakuován do ČSR byl v červnu 1920. V Praze 1920–22 studoval Válečnou školu a diplomatický kurs Právnické fakulty UK, 1921 se stal československým státním občanem. 1922–24 působil jako přednosta školního oddělení Hlavního štábu, 1924–25 jako zástupce přednosty oddělení výchovy ministerstva národní obrany. 1925–29 byl velitelem I. hraničářského praporu. 1928 byl jmenován plukovníkem generálního štábu, 1929–30 velitelem 8. pěšího pluku, 1930–33 velitelem Válečné školy v Praze, 1933 brigádním generálem. 1933–35 velel 1. pěší brigádě v Praze, dále 7. horské brigádě v Ružomberoku (1935–36) a 8. pěší divizi v Hranicích na Moravě (1936–39). Za protektorátu pracoval v moravské zemské správě (1939–41). Potom 1941–45 byl jako legionář penzionován. Po osvobození do konce června 1947 velel pěší divizi v Brně, pak byl ze zdravotních důvodů opět penzionován. Náležel k vynikajícím vojenským odborníkům meziválečného Československa, jako velitel Válečné školy byl ve své době autorem ceněného teoretického spisu Velitel v míru i ve válce (1930).

L: J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914– 1918, 1993, s. 14.

P: osobní archiv autora.

Martin Kučera