BLÁHA František 9.6.1896-26.3.1979

Z Personal
František BLÁHA
Narození 9.6.1896
Místo narození Písek
Úmrtí 26.3.1979
Místo úmrtí Praha
Povolání

59- Společnost - ostatní

15- Lékaři

BLÁHA, František, * 9. 6. 1896 Písek, † 26. 3. 1979 Praha, lékař, vysokoškolský pedagog, sokolský činovník, publicista, politik

Po maturitě na píseckém gymnáziu (1915) absolvoval českou lékařskou fakultu na pražské univerzitě (MUDr. 1920). Po promoci působil nejprve jako elév na I. porodnické a II. chirurgické klinice Lékařské fakulty UK, ve školním roce 1923/24 jako nehonorovaný asistent I. porodnické kliniky. Od 1924 pracoval jako odborný lékař nemocí ženských a chirurgických v Jihlavě, 1925–38 jako primář gynekologického oddělení jihlavské nemocnice; zároveň byl činný v Sokole a v sociálně demokratické straně. Na počátku německé okupace patřil k organizátorům sokolského odboje; v září 1939 byl zatčen gestapem a 1940–45 vězněn v koncentračním táboře Dachau. Po válce se účastnil jako svědek obžaloby norimberského procesu s nacistickými válečnými zločinci a publikoval několik prací o nacistickém zneužití medicíny. 1945–48 působil jako šéflékař ambulatorií Nemocenské pojišťovny soukromých zaměstnanců v Praze, 1948–52 byl ředitelem Státní fakultní nemocnice v Praze. 4. 11. 1949 se habilitoval ze sociálního lékařství, 1. 7. 1952 byl jmenován řádným profesorem organizace zdravotnictví na UK. Od 1952 vedl katedru organizace zdravotnictví (později sociálního lékařství) na Lékařské fakultě hygienické UK, 1953/ 54–1955/56 byl děkanem, 1963/64–1964/65 proděkanem této fakulty. V březnu 1970 odešel na odpočinek. V době svého univerzitního působení se zabýval sociální hygienou, důsledky války pro lidské zdraví a gerontologií; publikoval řadu studií, dvě monografie a několik vysokoškolských učebnic. 1946–48 byl členem představenstva Československé sociální demokracie, kde patřil k levicovému křídlu; 1948 se podílel na sloučení ČSSD s KSČ (1948–49 člen, 1949–54 náhradník ústředního výboru KSČ). 1946–54 byl poslancem Národního shromáždění, 1948–52 předsedou sjednocené tělovýchovy sdružené v Československé obci sokolské. Od 1945 působil v organizacích účastníků druhého odboje, 1969 zastával funkci předsedy Českého svazu protifašistických bojovníků; od ledna do října 1969 byl poslancem Sněmovny národů Federálního shromáždění. Pro své postoje v letech 1968–69 musel na počátku normalizace odejít z veřejného života. Získal řadu vyznamenání, včetně Řádu práce a Řádu republiky.

D: The Medicine Abused, 1945; Medicina na scestí, 1946; Zločin a trest, 1946; Jací byli, 1948; Prodloužení lidského věku, 1960; Chronická progresivní astenie, 1960; Následky války na lidském zdraví, 1962; Následky války na lidském zdraví: výsledky výzkumu po dvaceti letech od skončení války, 1966.

L: ČLČ 95, 1956, s. 802, 828n.; tamtéž 105, 1966, s. 632; ČBS, s. 49n.; Tomeš 1, s. 101; BSPLF 1, s. 152n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petr Svobodný