BLÁHA Karel 29.7.1926-28.8.1987

Z Personal
Karel BLÁHA
Narození 29.7.1926
Místo narození Vejvanov (č. o. Radnice)
Úmrtí 28.8.1987
Místo úmrtí Praha
Povolání 3- Chemik nebo alchymista

BLÁHA, Karel, * 29. 7. 1926 Vejvanov (č. o. Radnice) u Rokycan, † 28. 8. 1987 Praha, chemik, pedagog

Po maturitě 1945 začal studovat na Vysoké škole chemicko- technologického inženýrství ČVUT, kterou absolvoval 1949 a 1950 získal doktorát technických věd. Od 1952 pracoval na VŠCHT v Praze v laboratoři heterocyklických sloučenin, pod vedením akademika Lukeše. Po jeho smrti (1960) přešel B. do Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV, kde působil ve skupině zabývající se chemií peptidů, 1968 se stal jejím vedoucím a od 1982 zastával až do své smrti funkci vedoucího oddělení organické chemie. 1963 mu byla udělena hodnost kandidáta chemických věd, 1969 se habilitoval na Lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci pro obor organické chemie a biochemie. Odborná činnost B. byla vždy určitým způsobem spjata se stereochemií. B. byl mj. první, kdo u nás zaváděl chiroptické metody, využívající optickou rotační disperzi a cirkulární dichroismus. V laboratoři heterocyklických sloučenin VŠCHT se zabýval zejména chemií alkaloidů, po přechodu do Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV syntézou a studiem fyzikálních i fyziologických vlastností oligopeptidů. Své zkušenosti uplatnil při výchově mladých vědeckých pracovníků, při vedení řady disertačních prací v Ústavu organické chemie a biochemie i na katedře organické chemie slovenské VŠT v Bratislavě a jako přednášející organické chemie a biochemie na Lékařské fakultě Palackého univerzity v Olomouci. 1948 se stal členem Československé společnosti chemické, kde pracoval jako předseda pražské pobočky a od 1978 do konce života jako místopředseda. Od 1969 byl členem kolegia organické chemie a biochemie ČSAV, od 1982 působil v nově reorganizovaném kolegiu chemie. Byl členem European Peptide Committee, organizace podporující výuku a vědecká studia chemie, biochemie a biologie peptidů a členem komise pro nomenklaturu organické chemie International Union of Pure and Applied Chemistry (IUPAC) a 1976–78 jejím místopředsedou. Na domácí půdě ve funkci předsedy téhož orgánu při Československé společnosti chemické se zasloužil o vypracování české verze Nomenklatury organické chemie, která vyšla ve třech vydáních. Pracoval jako redaktor Chemických listů, od 1957 byl redaktorem a 1962–87 hlavním redaktorem vědeckého časopisu Collection of Czechoslovak Chemical Communications. Jako autor či spoluautor napsal více než 200 časopiseckých publikací, 70 přehledných referátů a 6 monografií. 1973 mu byla udělena Hanušova medaile, 1977 stříbrná medaile a 1986 zlatá medaile Slovenské chemické společnosti. Získal řadu dalších ocenění chemických společností a vysokých škol.

D: Alkaloidy s jádrem pyrrolicidinovým (spolu s J. Trojánkem), in: Synthesy alkaloidů za fysiologických podmínek (ed. M. Ferles a K. Bláha), 1954; Reakce organokovových činidel, in: Preparativní reakce v organické chemii (ed. M. Hudlický) 6, 1961; Nomenklatura organické chemie (spolu s M. Ferlesem, M. Staňkem ad.), 1965, 1974, 1985; Základy stereochemie a konformačního rozboru (spolu s O. Červinkou a J. Kovářem), 1966 (též anglicky 1970 a rusky 1974); Vybrané kapitoly organické chemie pro fysiky a fysikální chemiky, 1973; Jak psát o chemii (spolu s J. Dvořákem a M. Krausem), 1983; Chemie organických sloučenin 2, 1987, Bratislava 1987; Československá společnost chemická při ČSAV. Slovenská chemická spoločnost pri SAV 1976–1985 (spolu s J. Tomkem), 1987.

L: ČBS, s. 50; Tomeš 1, s. 102.

Miroslav Novák