BLÁHA Silvestr 31.12.1887-6.11.1946

Z Personal
Silvestr BLÁHA
Narození 31.12.1887
Místo narození Zvole u Žďáru nad Sázavou
Úmrtí 6.11.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BLÁHA, Silvestr, * 31. 12. 1887 Zvole u Žďáru nad Sázavou, † 6. 11. 1946 Praha, důstojník, vojenský teoretik, účastník 1. odboje

Maturoval na reálce v Novém Městě na Moravě, 1912 absolvoval stavební inženýrství na Vysokém učení technickém v Brně. Po studiích pracoval ve státní stavební správě v Dalmácii, krátce před první světovou válkou v Zadru (Zadar). Na začátku války byl odveden k pevnostnímu dělostřelectvu. Od 1. 3. 1915 sloužil jako poručík a velitel III. samostatného praporu u pevnostního dělostřelectva v Przemyślu, 22. 8. 1915 padl do ruského zajetí. Prošel zajateckými tábory v Uržumu a Astrachani, tam se 29. 7. 1916 přihlásil do československých jednotek. O rok později (1. 8. 1917) ho velení zařadilo k záložnímu praporu 5. střeleckého pluku. Po absolvování důstojnického kursu v Borispolu (u Kyjeva) byl přidělen do důstojnické zálohy 8. střeleckého pluku, s nímž se přemístil 22. 9. 1917 do Žitomiru. O tři dny později byl odvelen k transportu do Francie. S prvním transportem vyplul 7. 10. 1917. Od 4. 11. téhož roku byl povýšen do hodnosti nadporučíka. Velel 2. četě 4. roty I. praporu, který byl v Cognaku přiřazen k francouzskému 33. pěšímu pluku. Tam se B. stal velitelem 5. roty. V Darney u 21. československého pluku byl jmenován (již jako kapitán) velitelem úderné 11. roty. Po vítězství československých dobrovolníků u Terronu byl povýšen na majora a převzal velení III. praporu 21. pluku. Do vlasti se vrátil s třetím transportem francouzských legionářů 30. 12. 1918. Účastnil se poté těšínské operace v čele kombinované brigády na severním Těšínsku, od února do května 1919 zastupoval velitele vojsk na Těšínsku, v létě 1919 velel (jako podplukovník) kombinované brigádě na jižním Slovensku. 1920–25 byl vojenským atašé ČSR ve Francii, Anglii, Belgii a Švýcarsku, v tomto období se stal plukovníkem. 1925–29 velel 33. pěšímu pluku v Chebu, 1929 jej povýšili na brigádního generála, 1929–38 pracoval ve funkci přednosty Vojenské kanceláře prezidenta republiky, 1934 se stal divizním generálem, 1932–38 byl náčelníkem Vojenského vědeckého ústavu. V období Mnichova byl mluvčím důstojnické skupiny odpůrců diktátu a po emigraci prezidenta E. Beneše se nechal penzionovat. 1944–45 se pokusil navázat kontakty s domácí odbojovou sítí. Po osvobození nebyl reaktivován pro německou národnost manželky. Patřil k nejlepším důstojníkům a vojenským teoretikům své generace v meziválečném Československu, napsal významná díla Nástin spolupráce politiky a strategie (1932), Branná politika a demokracie (1933), Obrana republiky (1934) a publicistický spisek Co dal Masaryk armádě a brannosti národa (1936).

L: J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914– 1918, 1993, s. 14; Politické elity v Československu 1918–1948, in: Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, 20, 1994, s. 93; ČsB 1, nestr.; ČBS, s. 50; Kolář Elity, s. 20; Tomeš 1, s. 102n.; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 28.

P: osobní archiv autora.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera