BLAŽÍČEK Oldřich 5.1.1887-3.5.1953

Z Personal
Oldřich BLAŽÍČEK
Narození 5.1.1887
Místo narození Slavkovice (č. o. Nové Město na Moravě)
Úmrtí 3.5.1953
Místo úmrtí Praha
Povolání

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

61- Pedagog

BLAŽÍČEK, Oldřich, * 5. 1. 1887 Slavkovice (č. o. Nové Město na Moravě), † 3. 5. 1953 Praha, malíř, pedagog

Studoval v Praze, 1906–09 na Uměleckoprůmyslové škole u profesorů K. V. Maška, J. Preislera a J. Schikanedera a 1909–12 na Akademii výtvarných umění u H. Schwaigera. 1912 vystavil soubor obrazů na výstavě Jednoty umělců výtvarných (JUV) v Praze a obdržel výroční cenu ČAVU. Hodně cestoval: 1910 navštívil Dubrovník, 1913 na Hlávkovo stipendium procestoval Itálii a Dalmácii, 1921 maloval na Rujáně, 1924 v Bulharsku, Turecku a Rumunsku, 1925 ve Francii, 1927 Španělsku a Itálii, 1930 v Norsku. Ve třicátých letech jezdil na Podkarpatskou Rus (do okolí Jasiny) a na Slovensko, kde vznikla řada kostelních interiérů rustikálního i městského typu (v Levoči, ve Spiši, v Kežmaroku) a krajinných záběrů, zejména si oblíbil podhorské krajiny se zalesněnými pahorky pod Kráľovou hoľou, v okolí Vernáru a Polomky. Mimořádná schopnost zachytit interiéry architektur mu vynesla profesuru kreslení a malby na Vysoké škole architektury ČVUT (1921–39, 1931 děkan). Byl členem a dlouholetým předsedou JUV (1912–17 a od 1925 až do své smrti), mezitím krátce v SVU Mánes (1917–25), nepřetržitě pak (od 1913) ve Svazu výtvarných umělců moravských v Hodoníně. Tvorba B. zahrnuje širokou škálu námětů: figurální studie a kompozice, portréty a architektonické interiéry, především chrámové. Svatovítskou katedrálu v Praze v dílčích pohledech zobrazoval po léta, 1929 při svatováclavském miléniu byl pověřen malbou korunovačních klenotů. Světelná valérová malba a perspektiva prostoru charakterizuje jeho architektonickou malbu. Maloval květiny, akvária, zátiší – také s habánskou keramikou, kterou sbíral. Těžiště B. významu však bylo především v zachycení české krajiny. Po celý život se vracel na rodnou Vysočinu (do okolí Rožné), často na Valašsko (na Štramberk), do Železných hor (do okolí Slavíkova a Kraskova), na Hanou (k Prostějovsku) a na Čáslavsko (do Žehušic). Po druhé světové válce přibyly i motivy z míst, kde se malíř léčil (z Karlových Varů, z Lázní- -Bělohradu), ale také z Prahy, z Dejvic, kde si 1928 podle návrhu architekta J. Rösslera postavil vilu s ateliérem. Byl malířem plenéru, ve všech ročních obdobích maloval pod širým nebem, často v zimě, ale nejraději v předjaří, kdy tál sníh. Dovedl rychle, lehkým a pružným úhozem štětce a měkkým nánosem barvy osobitě vyjádřit stavbu zobrazovaného kraje. Záběry ze zahraničních cest i z domova se vyznačovaly spontánním nervním rukopisem a barevným lyrismem optimistické emotivní síly. Jeho krajinářské dílo je dodnes živé a sdílné. Byl otcem historika umění Oldřicha Jakuba Blažíčka (1914–1985).

D: větší soubory např. v NG v Praze (Tání na Štramberku, 1913; Hraničky [Chalupy na Štramberku], 1918), ve sbírkách Pražského Hradu (Sv. Vít, 1911), v GHMP (Interiér chrámu St. Germain-des-Près v Paříži, 1925; Všesokolské slety v Praze, 1926 a 1932), v Českém muzeu výtvarných umění v Praze (Cikánský tábor, 1931), v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě (Zima v české vsi, 1937; Jaro na vsi, 1937; Chalupy pod Kráľovou hoľou, 1936); v Západočeské galerii v Plzni (Tribuna galerie Uffizi ve Florencii, 1913); v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě (Nedělní odpoledne v zahradní restauraci, 1933); ve Státní galerii ve Zlíně (U mlýna v Rožné, 1929); na Právnické fakultě UK v Praze (Zima ve vsi, 1933) i v mnoha dalších institucích a v soukromých sbírkách (Portrét J. B. Foerstra, 1943; Portrét K. V. Raise, 1926); samostatné výstavy – výběr: Brno, Svěntyho salon (1911); Praha, Obecní dům (1925, 1938); Praha, Topičův salon (1927); Plzeň, Západočeské muzeum (1928); Žďár nad Sázavou, Horácký salon (1962); Teplice, krajské muzeum (1983); kolektivní výstavy – výběr: Praha, Poznaň a Lublaň, JUV (1912); Praha, Mánes, SVU Mánes (1920); Benátky, bienále (1920, 1926, 1930, 1934); Praha, Obecní dům, 8. slet všesokolský (1926); Amsterdam, Pittsburgh (Anglie), JUV (1937); Praha, Sdružení výtvarníků Purkyně, Myslivost v československém umění výtvarném (1955); Praha, NG, sbírka moderního umění (1959); Ostrava, Galerie výtvarných umění, České malířství 1. poloviny 20. století (1977); Praha, NG, Palác Kinských, Krajina v českém umění 17.–20. století (2004).

L: V. Šuman, O. B., katalog výstavy JUV v Obecním domě, 1925; J. R. Marek, O. B., 1933; A. Matějček, Prof. O. B., katalog výstavy JUV v Obecním domě Praha, 1938; týž, O. B., 1941; J. Květ, Chrámový prostor v díle O. B., in: Dílo 35, 1947, s. 13n.; O. J. Blažíček, O. B., malíř Vysočiny, 1957, 2. vyd. 1962; J. Květ, O. B., katalog výstavy SČVU v Obecním domě Praha, 1959; O. Macková, K malířskému dílu O. B., katalog výstavy Výtvarné Hlinecko, 1972; V. Formánek, O. B., katalog výstavy Galerie umění v Karlových Varech 1981 a Galerie výtvarného umění v Chebu 1982; N. Blažíčková-Horová, O. B. 1887–1953, katalog výstavy k stému výročí narození, Západočeská galerie v Plzni 1986–1987, Středočeská galerie v Praze 1987, Horácká galerie v Novém Městě na Moravě 1987; O. Macková, O. B., 1990; N. Blažíčková- -Horová, O. B. 1887–1953, katalog výstavy 44. Výtvarné Hlinecko, 2003; N. Blažíčková-Horová (ed.), Průvodce stálé expozice NG Krajina v českém umění 17. – 20. století, 2005, s. 87n.; Toman 1, s. 70; ČBS, s. 53; SČSVU 1, s. 177; NEČVU 1, s. 74; Tomeš 1, s. 107.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Naděžda Blažíčková-Horová