BLAŽINA Josef 6.2.1813-7.4.1885

Z Personal
Josef BLAŽINA
Narození 6.2.1813
Místo narození Rožmitál pod Třemšínem
Úmrtí 7.4.1885
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři

BLAŽINA, Josef, * 6. 2. 1813 Rožmitál pod Třemšínem, † 7. 4. 1885 Praha, lékař-chirurg, vysokoškolský pedagog

Otec byl úředníkem na panství pražského arcibiskupství. Gymnázium B. absolvoval v Písku, filozofii v Praze. Medicínu začal studovat na lékařské fakultě ve Vídni 1834, pokračoval na pražské fakultě, kde získal nejprve doktorát z chirurgie (1840), poté z medicíny (1841) po obhájení disertace s anatomicko-chirurgickou tematikou. 1841–42 suploval přednostu anatomie na chirurgickém učilišti ve Lvově. Po návratu do Prahy pracoval do 1845 jako sekundář ve všeobecné nemocnici v Praze. 1845–47 byl asistentem na chirurgické klinice, zároveň suploval i místo adjunkta na patologické anatomii. 1847–49 uvažoval o opuštění akademické dráhy a ucházel se o místo krajského lékaře v Čáslavi, Písku a okresního policejního lékaře v Praze. Na fakultě však setrval, od 1848 ohlašoval specializované přednášky z chirurgie a 1849 získal titul docenta operativní a teoretické chirurgie. 1850 byl jmenován profesorem chirurgie na chirurgickém učilišti v Salcburku. 1858 se stal v Praze profesorem speciální chirurgické patologie a terapie a přednostou chirurgické kliniky. 1864–67 byl děkanem lékařské fakulty. Ve válce prusko- rakouské (1866) vykonával hlavní dozor nad vojenskými nemocnicemi v Praze, za což byl vyznamenán rytířským křížem řádu Františka Josefa. 1879 odešel na vlastní žádost na odpočinek. Byl uznáván jako velmi zručný, klidný operatér s hlubokými znalostmi a zkušenostmi z chirurgie i z anatomie. Také jeho přednášky hodnotili současníci velmi dobře. Od počátku 60. let 19. století začal však odborně stagnovat a postupně upadat. Teoreticky zavrhoval nové operativní a léčebné postupy, aniž je v praxi vyzkoušel. Od 1867, kdy byl stižen chrlením krve, téměř neoperoval. Velmi těžce nesl zřízení druhé chirurgické kliniky 1873, které musel předat část místností svého pracoviště. Protože přednostou druhé chirurgické kliniky se stal Němec K. Heine, pociťoval to B., který se netajil svým vlasteneckým cítěním, i jako národní křivdu. Opakovaně pak žádal o dovolenou na neurčitou dobu a posléze se rozhodl pro penzionování. Publikoval pouze pět článků v pražském Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde (1844 a 1848) a jeden v Allgemeine Wiener medizinische Zeitschrift (1859).

L: OSN 4, s. 157; BSPLF 1, s. 81; AČL, s. 20n.; V. Weiss, Dějiny chirurgie v Čechách, 1891, s. 128n.; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 131n.; ČLČ 24, 1885, s. 239; F. Werstler, Personalbibliographien von Professoren und Dozenten der Medizinischen Fakultät zu Prag im ungef. Zeitraum von 1853–1880, Diss. Erlangen – Nürnberg 1972 s. 255n.

Ludmila Hlaváčková