BLAHNÍK Vojtěch Kristián 12.8.1888-11.6.1934

Z Personal
Vojtěch Kristián BLAHNÍK
Narození 12.8.1888
Místo narození Dobrovice u Mladé Boleslavi
Úmrtí 11.6.1934
Místo úmrtí Litoměřice
Povolání

65- Literární historik, kritik nebo teoretik 64- Překladatel

68- Redaktor nebo žurnalista

BLAHNÍK, Vojtěch Kristian, * 12. 8. 1888 Dobrovice u Mladé Boleslavi, † 11. 6. 1934 Litoměřice, učitel, knihovník, překladatel, divadelní historik a kritik, organizátor ochotnického divadla

Původním povoláním byl učitelem na Pardubicku a v Pardubicích. Po návratu z první světové války působil jako úředník ministerstva národní obrany v Praze (do 1924 vedl politické prezidium Ministerstva národní obrany). 1927–28 absolvoval knihovnické kursy při Filozofické fakultě UK a pracoval pak na ministerstvu národní obrany jako knihovník ústřední knihovny (nedlouho před smrtí jako vedoucí knihovník). Jeho dcera Marie, provdaná Bergerová, byla režisérkou.

B. do literatury vstoupil dvěma literárně historickými portréty o Emanuelu z Lešehradu (1910) a o Karlu Sabinovi (1911), v němž usiloval o Sabinovou občanskou rehabilitaci. Jako prozaik se uplatnil povídkou Hrdinka a vzpomínkovou prózou Rok v etapách za východní frontou (obě 1917). Od raného mládí se zajímal o divadlo. Dovedl pro ně získávat nejen ochotnické scény, řady divadelních ochotníků, ale i veřejnost. Ochotnickým scénám věnoval organizační, propagační i popularizační úsilí. Snažil se o povznesení kulturní úrovně lidových scén, a to jako zanícený divadelní amatér i propagátor ochotnického divadla, stal se vedoucím dramatické skupiny, která nesla jeho jméno. Byl divadelním režisérem, recitátorem i divadelním školitelem. Spolupracoval s divadlem v Turčianském Sv. Martině a zasloužil se o uvedení slovenských autorů do českého kulturního povědomí. Založil řadu ochotnických organizací (např. Tylovu obec ochotnickou), v nichž posléze pracoval. Podílel se na činnosti Ústřední matice divadelního ochotnictva českého. Divadlu se věnoval také popularizačně, pořádal četné kursy, přednášky a přednáškové cykly o dějinách divadla a byl autorem mnoha příruček pro divadelní amatéry, studií o divadle aj. Od studentských let přispíval do časopisu Osvěta (1910–11, mj. recenze na díla S. K. Neumanna a V. Dyka), do Topičova sborníku (1916–23, kde pod šifrou vkb psal jako divadelní referent a autor pramenných studií o kočovných divadelních společnostech, o loutkovém divadle, o Nerudovu vztahu k divadlu apod.), do časopisu Jeviště aj. Mezi významné B. knihy patří Umění divadelní (1918), Smysl a podstata divadelního umění (1923), Z režisérova zápisníku (1924), O režii a režisérech (1925), monografické zpracování Tylova divadelního života (J. K. Tyla Had z ráje, 1926). Své popularizační úsilí završil nejrozsáhlejším, kompilačním, přehledným a informativním dílem Světové dějiny divadla (1929). Překladovou literaturu obohatil o tituly, z nichž některé byly určeny dětem, a to z polštiny a francouzštiny (H. de Balzac, Ďáblův dědic, 1910; W. Hauff, Chladné srdce, 1911; V. Hugo, Poslední den odsouzencův, 1911 a 1920; P. Jur, Jarní dny, 1919; F. Rabelais, Gargantua, 1913 a 1926; A. Dygasiński, Velké lovy, 1921 a další).

Svůj život ukončil sebevraždou – při návštěvě Litoměřic se zastřelil na labském ostrově.

L: O. Pospíšil, Spisovatelé beletristé Pardubic a pardubického kraje, 1941, s. 33; nekrolog in: Lidové noviny 42, 13. 6. 1934, ranní vyd., č. 293; A. Pražák, in: Naše věda 16, 1935, č. 1, s. 36; J. Mikota, Vzpomínka na V. K. B., in: Lidové noviny 52, 1944, s. 157, 9. 6. 1944; Slovník spisovatelů 1918–1970, 1972; LČL 1, s. 244n.; F. Smažík, in: Amatérská scéna, 1964, č. 9; Bibliografie českého amatérského divadla, 1999, rejstřík, s. 3n., 182, 236n., 366, 403, 427, 728n. (se soupisem prací).

P: Biografický archiv ÚČL, Praha (kde i foto).

Marcella Husová