BLAHO Janko 15.9.1901-24.4.1981

Z Personal
Janko BLAHO
Narození 15.9.1901
Místo narození Skalica (Slovensko)
Úmrtí 24.4.1981
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 536
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137591

BLAHO, Janko (vl. jm. Ján, též Jan), * 15. 9. 1901 Skalica (Slovensko), † 24. 4. 1981 Bratislava (Slovensko), operní pěvec

Byl nejstarším synem významného slovenského politika, národního pracovníka a účastníka prvního česko-slovenského odboje MUDr. Pavla B. (1867–1927) a jeho ženy Gizely, sestry vlasteneckého kněze a politika Msgr. Ľudovíta Okánika. Ze 4. třídy obecné školy ve Skalici přestoupil na gymnázium, kde 1919 maturoval. Založil a vedl gymnaziální pěvecké sdružení, jako herec a režisér působil v ochotnickém souboru. Aktivně se účastnil převratu, na podzim 1918 v řadách národní studentské hlídky. 1919–24 studoval Právnickou fakultu UK (1924 JUDr.) a současně zpěv u bulharské členky Národního divadla Christiny Morfové. Na její doporučení absolvoval 1925–26 stáž u milánského profesora S. Steva. 1926–27 pracoval jako koncipient v bratislavské advokátní kanceláři zemského tajemníka Svazu československých průmyslníků Josefa Maděriče, přičemž se věnoval neprofesionálně zpěvu. Od počátku měl mezinárodní úspěchy jako tenorista širokého rozpětí od lyrického po dramatický repertoár. Jako první tenor pražského Hlaholu byl 1921 oceněn v Jugoslávii a vyznamenán 1923 v Holandsku. Na pozvání O. Nedbala vystoupil 1924 na scéně Slovenského národního divadla jako Vojtěch v Blodkově opeře V studni a Jeník v Prodané nevěstě, 1926 v Košicích jako Alfréd v La Traviatě a Rudolf v Bohémě a se sólistou La Scaly U. Urbanem v bratislavské Redutě. 1927 ho Nedbal angažoval jako prvního slovenského profesionálního pěvce do opery Slovenského národního divadla, kde působil do poloviny 60. let (penzionován 1965) jako špičkový sólista v klasických i moderních představeních. B. propagoval českou operu na Slovensku, mnohokrát vystoupil pohostinsky v pražském Národním divadle. Zpíval tenorové party ve všech Smetanových operách, v řadě oper Dvořákových, Janáčkových a Fibichových, které nastudoval ve slovenštině i češtině, vynikl v postavách slovenských, ruských, italských, francouzských a Mozartových oper. Nastudoval téměř 160 rolí. Věnoval se tvorbě kantátové a oratorní, světového uznání dosáhly jeho nahrávky Beethovenovy IX. symfonie, Lisztovy Faustovy symfonie, Berliozova oratoria Faustovo prokletí, Dvořákových kantát Svatební košile a Svatá Ludmila, Novákovy kantáty Bouře. Patřil k nejvýznamnějším interpretům slovenské a moravské lidové písně, vydal šest svazků Záhoráckých pjesniček (1948–83). Jeho první ženou byla slovenská profesionální sopranistka a všestranná pěvkyně mezinárodního formátu Helena Bartošová (1905–1981). B. vydal knihu pamětí a pedagogicky působil na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kde se 1967 stal i profesorem. Jeho nejvýznamnější žačkou je G. Beňačková.

L: Š. Hoza, Opera na Slovensku 1–2, 1954, passim; HS 1, s. 102; J. B., Zo skalíckeho rynku, 1974; ESL 1, s. 205; SBS 1, s. 159n.; BLS 1, s. 436n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera