BLATNÝ Lev 11.4.1894-21.6.1930

Z Personal
Lev BLATNÝ
Narození 11.4.1894
Místo narození Brno
Úmrtí 21.6.1930
Místo úmrtí Kvetnica u Popradu (dnes Poprad, Slovensko)
Povolání

60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky 65- Literární historik, kritik nebo teoretik

63- Spisovatel

BLATNÝ, Lev, * 11. 4. 1894 Brno, † 21. 6. 1930 Kvetnica u Popradu (dnes Poprad, Slovensko), dramatik, prozaik

Jeho otec byl varhaníkem, zpěvákem a sbormistrem chrámového sboru. B. starší bratr Josef B. (1891–1980) byl hudebním skladatelem, syn Ivan B. (1919–1990) byl básníkem a synovec Pavel B. (* 1931) se stal hudebním skladatelem a dramaturgem. B. 1913 maturoval na brněnském klasickém gymnáziu, 1913–15 a 1918–20 studoval na právnické fakultě české univerzity v Praze (1920 JUDr.). Za první světové války prodělal 1915–18 válečné tažení na frontách v Haliči, Bukovině, jižním Tyrolsku, Sedmihradsku a Albánii, odkud se vrátil s plicní tuberkulózou. 1920–25 pracoval B. jako právní referent na ředitelství státních drah v Brně, 1925–28 byl lektorem a dramaturgem činohry brněnského Zemského národního divadla. B. se stal spoluzakladatelem a 1921–25 předsedou avantgardní Literární skupiny, 1921–26 pak redaktorem jejího orgánu Host a spoluautorem manifestu Naše naděje, víra a práce (1922) a s F. Götzem, Č. Jeřábkem a Z. Kalistou redaktorem Sborníku Literární skupiny (1923). Divadelními kritikami přispíval do Hosta, Moravskoslezské revue, Cesty, Národního osvobození a Práva lidu, politicky sympatizoval se sociální demokracií. Od 1928 se léčil na tuberkulózu, jíž podlehl v plicním sanatoriu ve Vysokých Tatrách. Pohřben je v Brně.

Hlavní význam jeho experimentálního literárního díla spočívá v dramatu a krátké próze. Jako jeden z prvních autorů v českých zemích spontánně reagoval na poválečnou vlnu expresionismu (zejména německého a rakouského) s jeho protestem vůči válkám a násilí. Jeho tvůrčí typ byl osobitě lyrický, intelektuální a zaměřený na experiment se slovem a významovostí, mísily se v něm prvky levé avantgardy s realismem a naturalismem, provokativnost a ironie s krajní emocionalitou. Byl předchůdcem absurdního dramatu, líčením mezilidských vztahů jako neprostupných schematických monologů připomínal filozofii člověka F. Kafky, v posledních kusech převládla motivika smrti (divadelní hry: Tři, 1920, vrcholná Ko-ko-ko-dák!, 1922, Vystěhovalci, 1925, Blázen z ampliónu, 1928, Smrt na prodej, 1929, Černá noc, 1930, Zcela stručně, 1930). Ve svých pracích zobrazil životní outsidery, měl smysl pro grotesknost situací i sociální kritičnost a etický apel. V prózách se vyrovnával s válečnými zážitky a přes líčení rozvratu spěl k nalézání kladu v kreativitě a přírodní pudovosti lidí (soubory: Vítr v ohradě, 1923, Povídky v kostkách, 1925, Povídky z hor, 1927, Housle v mrakodrapu, 1928). Mimo novátorský kontext B. tvorby je utopická hra Říše míru a realistické novely Regulace (obojí 1927). B. patřil k nejosobitějším českým spisovatelům své doby.

D: bibliografie LČL 1, s. 249n.

L: F. Götz, Anarchie v nejmladší české poezii, 1922; týž, Jasnící se horizont, 1926; B. Václavek, Od umění k tvorbě, 1928; K. Sezima, Masky a modely, 1930; F. Götz, Básnický dnešek, 1931; SČS 1, s. 45n.; J. Wolker, Próza, divadelní hry, publicistika, 1954; L. B., Housle v mrakodrapu (ed. M. Suchomel), 1961; Č. Jeřábek, V paměti a v srdci, 1961; A. M. Píša, Dvacátá léta, 1969; LČL 1, s. 249n.

P: MZA, Brno.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera