BLOCH-BAUER Ferdinand 16.7.1864-19.11.1945

Z Personal
Ferdinand BLOCH-BAUER
Narození 16.7.1864
Místo narození Mladá Boleslav
Úmrtí 19.11.1945
Místo úmrtí Curych (Švýcarsko)
Povolání 31- Potravinář

BLOCH-BAUER, Ferdinand, * 16. 7. 1864 Mladá Boleslav, † 19. 11. 1945 Curych (Švýcarsko), průmyslový podnikatel v cukrovarnictví, finančník

Narodil se jako syn cukrovarníka Davida Blocha a jeho ženy Marie, roz. Straschnowové. Základní vzdělání získal v rodišti, pokračoval v Praze a zakončil ho roční praxí v Berlíně v oboru bankovnictví. Po návratu do Čech působil od 1881 v podniku svého otce. Potom pracoval pro jeden z nejvýznamnějších cukrovarnických komplexů v Rakousku-Uhersku, firmu Schöller, kde se vypracoval do manažerského postavení. Stal se rovněž členem správní rady velkobanky K. k. Privat Allgemeine Österreichische Boden-Credit-Anstalt ve Vídni. Byl správním radou pivovaru v Sarajevu, papírenské a tiskárenské firmy Leyham-Josefsthal ve Štýrském Hradci a soukromé lokální dráhy z Brandýsa nad Labem do Ne ratovic. V oblasti cukrovarnictví působil kromě Schöllerových závodů ve statutárních orgánech Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, cukrovarů v Mostě, v Pohronském Ruskově (dříve Oroska) a v maďarské Petöháze. Patřil v tomto průmyslovém oboru mezi odborníky středoevropského významu. Po vzniku samostatné Československé republiky se jeho pozice v cukrovarnictví ještě posílila. Přijal československé státní občanství a byl přijatelný i pro vídeňské bankovní a průmyslové kruhy. V ČSR navázal kontakty s agrárními představiteli, zejména s Viktorem Stoupalem, jemuž pomohl při nostrifikaci cukrovarů na jižní a střední Moravě, které pak tvořily tzv. Stoupalův koncern. 1928–33 byl členem správní rady Agrární banky československé. V meziválečné době zasedal ve statutárních orgánech (správní radě či ředitelství) Akciové společnosti pro průmysl cukrovarnický v Hodoníně, v Kuffnerově břeclavském cukrovaru, v cukrovarech v Chropyni, Kralupech, Trnavě, v Nestomické rafinerii cukru, čokoládovně Josef Küferle v Rohatci a v potravinářské firmě Julius Meinl v Praze. Značné renomé mu umožnilo vstup do správní rady Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, textilní firmy Hellmann v Kocléřově u Dvora Králové a Jindřichovské papírny, a. s. v Jindřichově u Šumperku. Své trvalé sídlo si ponechal ve Vídni na tehdejší Elisabethstrasse 16–18 a nadále tam udržoval podnikatelské aktivity. Byl předsedou správní rady Boden-Credit-Anstalt a po jeho krachu přešel do vedení Österreichische Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe ve Vídni. Byl členem správních rad, resp. ředitelství Rakouského cukerního průmyslu ve Vídni, Akciové společnosti pro zemědělské podniky ve Vídni a do třicátých let 20. století cukrovarů Schöller, Stummerových cukrovarů, Hornorakouského cukrovaru v Enži a papírenské firmy Hellmann. V ČSR získal místo ve správní radě České eskomptní banky v Praze. Zapojil se do činnosti zájmových organizací podnikatelů: byl členem Společného výboru československých surováren a rafinérií, obchodním vedoucím Komitétu československých rafinerií a prezidentem Rakousko-československé obchodní komory. V Čechách koupil zámek v Panenských Břežanech s okolními pozemky a vytvořil si z něho letní sídlo. Za činnost v oblasti průmyslového podnikání byl 1934 vyznamenán prezidentem Rakouské republiky komturským křížem záslužného rakouského řádu a prezident T. G. Masaryk mu věnoval svoji signovanou podobiznu. 1899 se oženil s dcerou vídeňského bankéře Adélou Bauerovou (1881–1925) a jeho bratr Gustav si vzal její sestru Thedy. 1917 rozšířili příjmení na Bloch-Bauer. Manželství Adély a Ferdinanda zůstalo bezdětné. Bratr obou sester Rafael Bauer byl bankéřem v New Yorku. Adéla B.-B. byla angažovanou socialistkou a podporovala humanitární organizace. Salon Bloch-Bauerů ve Vídni byl znám jako místo společenských setkání intelektuálů. Manželé vlastnili významnou sbírku vídeňského klasicistního porcelánu (s katalogem vydaným 1925) a řadu cenných obrazů. Podporovali tvorbu jednoho z čelných představitelů vídeňské secese Gustava Klimta, jemuž stála modelem i Adéla B.-B. Po připojení Rakouska k nacistickému Německu 15. 3. 1938 uprchl B. na zámek v Panenských Břežanech. Československo opustil na podzim 1938, odešel do Paříže a odtud v září 1939 do Švýcarska, kde žil – tolerován švýcarskou vládou – v Curychu v hotelu Bellerive an Latz. Tam také zemřel. Jeho majetek v Rakousku a v Československu byl za druhé světové války arizován. Zámek v Panenských Břežanech byl zabrán nejprve pro K. von Neuratha a na podzim 1941 pro zastupujícího říšského protektora Reinhardta Heydricha. Arizovány byly i sbírky ve Vídni, přičemž klasicistní porcelán převzalo Österreichisches Museum für angewandte Kunst (MAK) ve Vídni.

L: Adressbuch der Verwaltungsräte und Direktoren, Wien, 1914, s. 40, 1917, s. 42; Compass, Finanzielles Jahrbuch, Personenverzeichniss. (Verwaltungsräte und Direktoren), Wien 1937, s. 105; Köpfe, s. 31; H. Czernin, Die Fälschung. Der Fall Bloch-Bauer, Wien 1999; J. König, Das Österreichische Museum für angewandte Kunst (MAK) und die Sammlungen Rothschild, Bloch-Bauer und Pollack. Von Anschluss 1938 bis zum Ermächtigungsgesetz 1998, Innsbruck 2000.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Novotný, Jiří Šouša