BLOUDEK Bedřich 24.3.1815-11.8.1875

Z Personal
Bedřich BLOUDEK
Narození 24.3.1815
Místo narození Křižanov u Žďáru nad Sázavou
Úmrtí 11.8.1875
Místo úmrtí Glina (Chorvatsko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BLOUDEK, Bedřich, * 24. 3. 1815 Křižanov u Žďáru nad Sázavou, † 11. 8. 1875 Glina (Chorvatsko), důstojník, velitel slovenských dobrovolníků

Pocházel z obchodnické rodiny (otec Jan B., matka Antonie, roz. Kirchnerová). Už v mládí podporoval české snahy a účastnil se národně kulturních akcí v Brně ve společnosti M. Mikšíčka. Svou životní dráhu spojil B. s armádou. Po vojenských studiích vstoupil do knížecího hohenzollernsko- -lichtensteinského praporu ve Vaduzu. 1840 tam získal hodnost poručíka. Na jaře 1848 byl jako soukromník v Praze, účastnil se Slovanského sjezdu, bojoval na barikádách proti císařskému vojsku a pokoušel se organizovat pomoc českého venkova ve prospěch povstání. Při této příležitosti se B. seznámil také s představiteli slovenského národního hnutí Ľ. Štúrem a J. M. Hodžou, kteří očekávali, že i na Slovensku dojde k vojenskému měření sil mezi maďarskými povstalci a císařskou mocí. Vzhledem k maďarizačním cílům předáků uherského povstání hledali oporu ve vídeňském dvoře, kterému nabídli vojenskou pomoc slovenských dobrovolníků. B. měl svými odbornými vojenskými znalostmi i praktickými zkušenostmi přispět k úspěchu celé akce. Zúčastnil se spolu se slovenskými předáky konzultací s bánem J. Jelačićem, který v rámci Uher reprezentoval chorvatské zájmy. Poté přikročil k náboru dobrovolníků. V létě 1848 cestoval spolu s dalším velitelem slovenských dobrovolníků B. Janečkem po západním a středním Slovensku, aby se seznámil s prostředím. 18. 9. 1848 vstoupil se svým sborem na území Slovenska, nesplnil se však předpoklad hromadného náboru dalších dobrovolníků, a proto se B. po několika vojenských střetech už 28. 9. 1848 raději stáhl zpět na Moravu, kde sbor rozpustil. V polovině listopadu však získal od vídeňského ministerstva války pověření k organizaci další slovenské dobrovolnické jednotky. Při druhém, tzv. zimním tažení spolupůsobil s císařskou armádou. Jeho jednotkám se podařilo zvítězit u Budatína a přechodně obsadit některá významná slovenská města. Na jaře 1849 se v řadách dobrovolníků projevila únava i nespokojenost s vojenskou disciplínou, na které B. trval. Při ústupu na Moravu se většina z nich rozutekla. B. se přidal k Jelačićovi, který prosadil jeho reaktivaci v rakouské armádě v hodnosti kapitána. 1869 byl B. povýšen na majora a těsně před smrtí 1875 dosáhl hodnosti podplukovníka.

L: M. Štefanovič, Slovenské povstanie 1848–49, Trnava 1886, s. 11n.; K. Goláň, Na revolučnom Slovensku 1848–49, Myjava 1931, passim; týž, Revolučný portrét B. B., vodcu slovenského povstania r. 1848–49, část 1, 2, in: Slovenské pohľady 48, 1932, s. 454n., J. V. Frič, Paměti 2, 3, 1960, 1963, passim a s. 323n., 715n., V. Žáček, František A. Zach, 1977, passim; Dejiny Slovenska, Bratislava 1992, s. 43n.

Pavla Vošahlíková